Tak trochu jiný tábor
Deníček tábor LO 2024
Sobota 13. 7. (B)
Rok se s rokem sešel a my se jako obvykle potkáváme na Černém mostě, abychom se společně vydali vstříc novým zážitkům a dobrodružstvím.
Staří mazáci se vítají se známými tvářemi a volně navazují tam, kde loni skončili. Nováčci se bázlivě rozhlížejí, kdo je na tom stejně jako oni. Ale už po chvilce v buse se všichni zapojují do družného hovoru a rozdíly se brzy smažou úplně.
Necelé dvě hodiny jízdy a vystupujeme před penzionem Mája v Krkonoších. Rozdělujeme se do pokojů, povlékáme si postele a vybalujeme nejnutnější věci. V tom se ozve znělka, což značí, že se něco děje. Konečně! Večeře je na stole, po ní se dozvídáme základní pravidla, co a jak tu chodí. Prostě OK, neboli organizační kecy.
A pak už vyrážíme na louku za chatou. Postupně si zahrajeme několik seznamovaček, bombu a štít, molekuly a jako poslední úvodní hra je rozdělení do malých a velkých týmů.
Stávají se z nás pohádkové bytosti a hledáme pantomimicky svoje parťáky, tím se rozdělíme do malých týmů. Typ písma pak určuje týmy velké.
Každý správný tým ovšem potřebuje i svůj název, proto nám orgové říkají témata celotáborovek pro inspiraci. Začíná překřikování a následné hlasování, kdo je pro jaký název. Překvapivě brzy mají všechny malé i velké týmy svá jména. Zbývá už jen rozdat týmové šátky a jdeme na první bodovanou hru. A tou není nic jiného než běhací KNP.
Venku už začíná být chladno a slunce se pomalu loučí, takže odcházíme dovnitř, očista, dovybalování, pro zájemce pohádka, pro všechny večerka.
Neděle 14. 7. (γ)
Je ráno, venku mlha, že by se dala krájet, a chatou se rozezní budíčková znělka. Pomalu se hrabeme z postelí a jdeme na evoluční rozcvičku. Řádně fyzicky i mentálně rozcvičení a nasnídaní usedáme před plátno a zhlédneme první díly pořadu Expertiza, který nám říká, že realita není jako v kriminálkách. Pak nás čeká první kolo celotáborovky malých týmů. Na plánech mozku se snažíme sesbírat co nejvíce orgánů a bonusových polí.
Na přednášky si nás rozdělí Alex s Verčou. S Alexem se nejprve zabýváme soutěžní matematikou a následně programováním. Verča nám vysvětluje, jak jsou cévy vlastně jen trubky, a poté nám povídá o trojúhelníku života.
Když už ze všech informací máme hlavy jako balony, zazní pokyn vybalit běhací trhací oblečení. Ti zkušenější z nás již vědí, že nás čekají buldoci. A taky že ano. Na louce odevzdáme brýle, hodinky a další nebezpečné předměty a stávají se z nás ovečky.
Odpoledne zahajujeme kartografickou praxí. Chopíme se tužek a pastelek a vyrážíme zmapovat zadaný prostor v okolí chaty. Kreslíme polohu okolních penzionů, lyžařských vleků i zaparkovaných aut. K čemu nám ty mapy ale budou?
Druhou hrou dnešního odpoledne je běhací scrabble. Sbíráme písmenka a pokoušíme se sestavit co nejvíce navazujících slov.
Po večeři nás čeká výlet do světa magie. Od zkušených kouzelníků se učíme pět silných kouzel, která ovšem nechtějí dát zadarmo. Musíme tedy říkat básničky, cvičit či sbírat květiny do lektvarů. Za pomoci naučených kouzel svádíme několik soubojů.
Posledním programem dnešního dne je archeologické okénko celotáborovky velkých týmů. Zahajujeme vykopávky a popisujeme naše objevy. Pak už nám zůstává jen se umýt a převléci do pyžam, poslechnout si pohádku a spát.
Pondělí 15. 7. (B)
Ráno nás budí Bety s Áďou a jdeme na rozcvičku, které je netradičně bodována. Ještě celí rozespalí si snažíme podávat v zástupu míče co nejrychleji. Jednou spodem, pak vrchem, s otočkou, se dřepem, až se překvapivě trochu zapotíme.
Rovnou se přemisťujeme do jídelny, kde nás Áďa zkouší z jejího oblíbeného tématu, tedy z hor. Velkou část odpovědí vzala z letošního označení dveří, které není nic jiného než výběr z nejvyšších a nejzajímavějších vrcholů světa.
Klasicky pokračujeme snídaní, celotáborovkou a dvěma dvojicemi paralelních přednášek, které mají dneska také na starosti Áďa a Bety.
Na předobědní hru zůstáváme venku a píšeme příběh, kde jsou slova v abecedním pořádku. Jestli je dostatečně poutavý rozhodnou až orgové, věříme však, že zakomponování Werči do příběhu, na její písmenko W, nám přidá body navíc.
Taktak stihneme skončit a už jsme hnáni na oběd. S plnými žaludky odcházíme na odpolední klid směr pokoje. Kdo by chtěl hrát v jídelně karty, je bohužel vyhnán, protože se v jídelně chystá jedno ze stanovišť na stanovišťovku a samozřejmě ho nemáme vidět dříve, než samotná hra započne.
Stanovišťovka obsahuje stejně jako každý rok 8 míst, kde trávíme s každým orgem půl hodiny. Řešíme bubble kvíz, tancujeme na ddr, zkoušíme projít azimuťákem a další zajímavé aktivity. Mezi stanovišti stihneme ještě svačinu a pak i večeři.
Pak už mnoho času nezbývá, stihneme odehrát už jen kolo celotáborovky ve velkých týmech, někteří koupel a pohádku a všichni večerku. Netrvá dlouho a v chatě je klid.
Klidného spánku se ale moc nenabažíme, protože se chvíli po půlnoci rozezní znělka na noční hru. Konečně je to tady!
Ale ne, co jen to orgové na nás vytáhli. Naše mapy z prvního dne. Teď se pozná, kdo jak přesně mapoval a jestli se v nich vůbec vyznáme. Jak je možné, že mapy na sebe nesedí? A každá je jinak velká? Jak to, že tam chybí lavička, odpadkový koš a dopravní značka? Jo, to jsou ty zbytečnosti, které se týmu už nechtěly kreslit. Nějak si tedy musíme poradit.
Některá místa nacházíme z části spíše náhodně. Svá čísla vhazujeme do přichystaných kelímků a jen doufáme, že druhá půlka týmu tam nehodí číslo se stejným symbolem. Hra naštěstí končí brzy a my se můžeme přesunout zpět do postelí, které ještě nestihly vychladnout.
Úterý 16. 7. (Ď)
Budíčková znělka se spustila ráno v osm a všichni jsme se sešli v jídelně, abychom si před snídaní probudili mozky mentální rozcvičkou. Po snídani následoval úklid pokojů a další videa ze série o forenzní expertize. Protože jsme dnes po noční hře vstávali později, stihl se jen jeden blok přednášek. Pája ukazovala různé zajímavé chemické pokusy a Artík zase všem představil zajímavosti o mostech. Před obědem jsme si zahráli na šašky a krále ve velké bitvě a potom se ještě zabavili běhacími piškvorkami.
Odpoledne bylo celé zasvěcené divadlu a skvělým hereckým výkonům. Tentokrát se divadla zpracovávala v malých týmech, každý dostal kousek povídky z knížky Buddhovy pohádky a musel vymyslet příběhu nějaký dobrý konec. Před večeří jsme si tedy zahráli na drzé opice, moudré babičky, hejno křepelek nebo zlomyslné kupce.
Po večeři jsme jako převozníci vymýšleli, jak bezpečně převést rodinku, dozorce a vězně přes řeku Nil. Což se nakonec všem podařilo a nikdo nemusel být obětován krokodýlům. Abychom si ještě trochu unavili nohy, zahráli jsme si nakonec běhací TLobble. Den jsme ukončili archeologickými vykopávkami v celotáborovce a pohádkou.
Středa 17. 7. (W)
Po výjimečně nerušené noci plné spánku jsme se probudili do slunečného dne. Následovala Gabčina tělodrchající fyzická rozcvička, za níž se plížila v závěsu Alexova mentální.
Vydatná snídaně nás posilnila na denní dávku Expertizy, v níž jsme se dozvěděli, jak může jedna genetická mutace zapříčinit evoluční výhodu pro řadu dalších generací.
Napříč oběma bloky přednášek jsme se prodrali tajemnými keři čajovníku s Alexem, proměřili předimenzované skříňky s Artíkem, zaexperimentovali při chemických pokusech s Pájou a ponořili se s Gabčou za zrcadlo jako Alenka.
Dopoledne nám zakončila hra spojení, a poté nás nasytila vydatná bramboračka s koprovkou.
Odpolední program nás vyvedl do vzdálených koutů lesa, kde jsme horoucně hledali materiál na naše trakaře, jejichž konstruováním jsme strávili zbytek odpoledne. Dokonce i ty nepojízdné nakonec našly svůj úděl, jelikož později zafungovaly jako výborné topivo pod špekáčky. Ještě před večerním hudebním výkonem jsme se ale museli posilnit. Nebyli by to orgové, aby nám to trochu neokořenili. Na talíři nám totiž přistál kopeček rizota, což mohlo znamenat jen jediné – ČÍNSKÉ HŮLKY.
Po tomto zákeřném výstřelku už nám ale byla udělena zasloužená odměna ve formě táboráku.
Čtvrtek 18. 7. (A)
Ráno se všichni probudili čerství a plní energie, čehož Werča ihned využila a všechny pořádně protáhla svou náročnou rozcvičkou. Mentální rozcvičku měla Bety. Otázky byly pohádkového tématu. Například „Kolik vlasů má Rákosníček?“ nebo „Jak se jmenuje pohádka, odkud pochází Křemílek a Vochomůrka?“
Dnešní přednášku měla Werča na téma šifrování, a tak bylo hned všem jasné, co bude brzy následovat. Přednáška vysvětlovala různé způsoby šifrování od Morseovky až po polský kříž.
Po brzkém obědě se týmy začaly připravovat na šifrovačku. Kolem 12:00 pak vyrážely na první stanoviště, kde je čekala Áďa. Následovala další stanoviště, kterými týmy procházely jako horký nůž máslem. To se ale mělo brzy změnit. Poté co se týmy dostali k Alexovi a vyřešili jeho šifru, je ale neposílá dál, nýbrž se jen usměje a podává jim list s další šifrou! To byl teprve zásek. Po dlouhé době většina týmů vyráží dál. Pak už je jen čekala druhá polovina trasy, včetně stanoviště se svačinou, kterou měli na starosti Artík a Pája. Kolem desáté přichází první tým do chaty, brzy následován dalšími. V chatě na všechny úspěšné řešitele čeká odměna v podobě palačinek a pak již následuje jen sladký spánek.
Pátek 19. 7. (H)
Po čtvrteční šifrovačce již tradičně následoval klidnější den. Posunutý budíček dodával vyčerpanou energii a až samotný druhý blok přednášek do Arti o propojování světa a Alexe o teorii her všechny unavené hlavy probudil. To se náramně hodilo, protože předobědní hra v podobě přesmyček si zapojení mozkových závitů vydobyla.
Po obědě a poledním klidu následovala první odpolední hra, kdy jsme museli vyhrabat znalosti češtiny a slovních druhů. Ve hře Pepa, Karel, kůň bylo totiž potřeba domyslet věty k předem danému pořadí slovních druhů. Poté přišel Verčin program, který většinu z nás překvapil a zaujal – hudební poznávačka, složená z celé čtyřicítky různých hudebních ukázek ze světa filmu, historie či třeba i sportu.
Po večeři nastal neméně zajímavý program v podobě Pájina Riskuj!. Počet otázek končící na čísle 150 z celkem čtyřiadvaceti různých témat byl dobrým testem našich znalostí a naše mozky to doopravdy zaměstnalo. Během večerní celotáborovky ale míra rozjívenosti a zaujetí přerostla natolik, že jsme se těsně před spaním byli v plném počtu proběhnout.
Sobota 20.7. (Ď)
Onár emsj ilatsv, ilkélbo is akčirt a ytohlak yburan a ilizaryv emsj an ínlátnem ukčivczor, uoretk is tárkotnet ilivarpiřp icíntsačú. Op ětsuops hcýnduláz kezáto mán oldálhyv, tsíjan es ela olyben kat éhcudondej, an ned yburan žitot odkin íjen más, emísum es timrk mejázvan. Ítsětšan ešv oldapod ěnrěmop eřdob a inhcišv es cenokan ildejan. Endelopod olyb okaj elkyvbo énavoněv mákšándeřp, ýdžak mýt lalsyv ohondej ohévs anelč, ýretk mán lěděvop ocěn ohévamíjaz. Ilěděvzod emsj es kat olámen ítsovamíjaz o hcerotom, hcádzěvh, upop-k, ijekoh oben hcínbeduh hcíjortsán. Deřp meděbo emsj is ilhátorp yhon iřp élhcyr ícahěb ěmád a étop es ildejan ev ménjets uhcud okaj iřp inadíns.
Índelop dilk lyb ýnecěvsaz ínáválědod ékcigoloehcra ykvorobátolec a míndelsop mávarpířp ohíndelopdo umargorp, ýretk lyb těpo v iižer ůkíntsačú. Ilárhaz emsj is kat kilokěn hcývočím reh, iliřěmz évs ylís v ědáipmylo, iladálks avols z kečymseřp a ilinlps kilokěn hcývamíjaz ůlokú. K iřečev emsj ilatsod imešv énebílbo ylkodv a ilisukop es (ňopsela ířetkěn) tazamzoren ukčahelš seřp ječilbo ohévs adesuos.
Olavodelsán ětšej kilokěn hcínrečev reh, ydk emsj is ilárhaz okčetsěm omreloLT, ěnvitaerk iliřovt an amét otél a ilešuokzyv uovamíjaz urh s imaktsok. An nedej ned ohot žu olyb ěndoh, žu emsj es ydet ilymu, ilkélveřp od kemážyp a iltečeřp is ukdáhop an uorbod con.
Neděle 21.7. (P)
Po typické ranní znělce jsme si pokoušeli navzájem ukrást naše šátkové ocásky a pak nám Pája dala 10 otázek, abychom se probudili i mentálně. Dneska nás také čekala další videa z expertízy, a to na téma největšího skandálu ve forenzní vědě a DNA rostlin. Po odehrané celotáborovce jsme se dozvěděli něco o sopkách od Ádi a o kyvadlech od Páji. Jelikož o sopky byl velký zájem, tak si informace o sopkách vyslechla i druhá skupinka a Alex přednášel zase pro ty, co před tím neslyšeli jeho teorii her.
Po přednáškách jsme se trochu proběhli při zvedaní kyblíku. Po obědě, kdy byla zeleninová polévka a karbanátek s brambory, jsme si mohli chvíli odpočinout. Orgové mezitím přichystali Bílou skříňku. Do ní jsme pak celé odpoledne vkládali barevné papírky s čísly, abychom ji mohli deaktivovat. Papírky jsme mohli získat na 4 stanovištích, kde se u Artíka odpovídalo hlavně na zeměpisné otázky, u Ádi pak na otázky češtinářské, u Werči jsme museli plnit fyzické úkoly (např. předvést letadlo ve vzduchu) a u Gabči jsme pak zapojovali mozkové závity. Kód na zničení Bílé skříňky jsme pak zadávali v jednotlivých barevných kombinacích s číselným označením. Do večeře se kód Bílé skříňky povedlo vyluštit nakonec jen jednomu týmu (M.O.Z.E.K.).
Po zasloužené večeři, na kterou byl smažený květák, jsme se ještě vrhli na kradení šátků, ale to už se čas nachýlil a po vykopání dalších políček a zápisu naší Archeotloistické expedice jsme si vyslechli pohádku a ulehli do postelí s vidinou krásné nerušené noci.
To se ale před půlnoci rychle změnilo, když nás probudila známá znělka a vydali jsme se na sjezdovku hledat kelímky, které na sobě měly různá označení. Tato označení a poloha kelímků nám pak pomohla sestavit obrázek vosy. Ne všichni ale v obrázku vosu na první pohled viděla a zkoušeli tak odevzdávat řešení jako veverka, bobr nebo tuleň. Po úspěšném zakončení jsme už mohli zase na kutě a těšit se na nerušený spánek.
Pondělí 22.7. (B)
Jak už to tak po noční hře bývá, ráno není fyzická rozcvička. Budíček je posunutý, takže míříme rovnou do jídelny, kde na nás už netrpělivě čeká Gabča se svojí sedmičkovou mentální rozcvičkou. Dokážete vyjmenovat všechny barvy duhy, smrtelné hříchy a trpaslíky? Tak my po rozcvičce už ano.
Po bohaté snídani sledujeme videa a jdeme na přednášky. Artíkovy železnice mají takový úspěch, že přednášku orgové rovnou dublují. Proti ní je veselá chemie s Gabčou. Vybíráme si mezi chemickými obrázky a pH.
Už během přednášek se začínají chystat obálky na zítřejší večer. Malířky si sedají kolem jednoho stolu a během Arťova výkladu chystají pro každého účastníka obálku, kam mu ostatní budou vhazovat vzkazy.
Přednášky se trochu protahují, proto máme jen krátkou pauzu a jdeme na louku hrát předobědní hru. Další z oblíbených každoročních stálic. Sloníky. Několikrát se otočíme kolem chobotu a vybíháme směr pepa. Svět se s námi točí ještě v cílové rovince.
Na oběd nás čeká čína s rýží, někteří si jdou přidat hned několikrát. Když se sní i poslední zrnko rýže, máme si udělat malé týmy, a kdo chce, odchází postupně s někým z orgů do nedalekého místního krámku na nákup.
Přestože je v pokynech jasně psáno, že účastníci nemají mít příliš vysoký obnos peněz, někteří z kapes tahají bankovky se třemi nulami v touze utratit vše do posledního halíře. Ach jo.
Ve 14:30 se chatou rozezní znělka. Netrpělivě očekáváme, jestli bude dneska den D. Je to už poslední možnost. A taky že jo. Jásáme. Dozvídáme se, že existuje laboratoř, kde se zkoumají středověké předměty, a právě zde došlo k nemilému incidentu. Důležitý předmět nevyčíslitelné hodnoty byl rozbit. Kdo jen to mohl provést a proč?
Třem týmům se daří rozluštit záhadu, zbylé týmy obviní nevinné. Ještě večer se dozvídáme venku správný postup a v čase do celotáborovky stíháme ještě Ádinu hru s rozstříhanou orienťáckou mapou.
Venku už se šeří, když odcházíme nahoru. Rychlá sprcha, pohádka a večerka. Doléhá na nás únava, takže se chatou velmi brzy rozhostí ticho.
Úterý 23.7. (Ď)
Ráno nás probudila naše oblíbená znělka a vydali jsme se ven na fyzickou rozcvičku, tentokrát jsme se prohřáli mrazíkem. Mentální rozcvičku vedla Pája a probudili jsme si tak mozky otázkami všeho druhu. Po snídani jsme zkoukli další videa o expertize a vydali se na přednášky. Dneska přednášela Pája o optických klamech a iluzích, a to dokonce ve dvou blocích, protože koho by takové záhady nezajímaly. Proti ní přednášela Bety o Nobelových cenách a Gabča o Möbiově pásce.
Abychom si před obědem zamotali všechny končetiny, vydali jsme se ven, zahrát si hru Ruce Nohy. Každý velký tým vždy dostal zadaný počet nohou, rukou, zadků, loktů a kolen, které se mohly dotýkat země. Jak se obtížnost zadání stupňovala, vytvářely jsme stále zajímavější a zajímavější akrobatické kreace. K obědu jsme si dali výborné zapečené brambory a pak jsme si chvilku odpočinuli v poledním klidu.
Poté jsme si všichni vzali hezká trička a šli jsme si ven udělat společnou táborovou fotku. Čistá trička jsme zase odložili a stali se z nás lovci a kuřátka. Malá i velká kuřátka byla postupně kradena z hnízd a přemisťována. Před večeří jsme si ještě zahráli několik kol živého pexesa.
Co by to bylo za tábor, kdybychom si ho celý na konci nevyhodnotili a neocenili každého za to, čím nám k celkové dobré atmosféře přispěl. Vyhlásili jsme výsledky celotáborovky pro malé i velké týmy a každý si vybral svou zaslouženou cenu. K dobré atmosféře patří i táborák, rozdělali jsme si tedy oheň, opekli buřty, brambory a maršmelouny. A když nás nakonec déšť vyhnal zpět dovnitř, vynahradili jsme si to zpěvem v jídelně.
Dobrodružství ale nebylo stále u konce. Sotva jsme stihli usnout, chatou se rozezněla známá znělka, upozorňující na noční hru. Rychlé oblékání a mazali jsme ven. Čekala nás poslední hra tábora a tou byli noční sloníci. Hra se protáhla, protože jsme pořád žadonili, abychom mohli běžet ještě jednou a pak ještě a ještě. Pak už jen cesta do postelí a spát.
Středa 24.7. (γ)
Po nočním řádění nás orgové vytáhli z postelí v 7.45 a hned jsme se přesunuli na mentální rozcvičku. Bety nám pokládala otázky ohledně našich více či méně oblíbených her a přednášek a dalších táborových věcí. Po snídani jsme se vrhli na balení našich tašek a kufrů. Některým to šlo rychle, jiní po zabalení kufr zjistili, že jim chybí boty, a museli začít od znova.
Se sbalenými věcmi jsme si čekání na oběd krátili hraním karetních her a dopisováním posledních vzkazíků. Před jedenáctou hodinou jsme byli svoláni na oběd a za chvíli už tu byli rodiče pro táborníky, kteří s námi nejeli do Prahy. Rozloučili jsme se a pak i nás čekalo nakládání tašek do autobusu a odjezd. V autobuse jsme probrali zážitky, vyměnili si kontakty a někteří z nás už zahájili potáborové dospávání.
Na Černém mostě na nás již čekali rodiče. A po dlouhém loučení tábor dospěl se svému konci, ale my už se teď nemůžeme dočkat příštího léta.
Rok se s rokem sešel a my se jako obvykle potkáváme na Černém mostě, abychom se společně vydali vstříc novým zážitkům a dobrodružstvím.
Staří mazáci se vítají se známými tvářemi a volně navazují tam, kde loni skončili. Nováčci se bázlivě rozhlížejí, kdo je na tom stejně jako oni. Ale už po chvilce v buse se všichni zapojují do družného hovoru a rozdíly se brzy smažou úplně.
Necelé dvě hodiny jízdy a vystupujeme před penzionem Mája v Krkonoších. Rozdělujeme se do pokojů, povlékáme si postele a vybalujeme nejnutnější věci. V tom se ozve znělka, což značí, že se něco děje. Konečně! Večeře je na stole, po ní se dozvídáme základní pravidla, co a jak tu chodí. Prostě OK, neboli organizační kecy.
A pak už vyrážíme na louku za chatou. Postupně si zahrajeme několik seznamovaček, bombu a štít, molekuly a jako poslední úvodní hra je rozdělení do malých a velkých týmů.
Stávají se z nás pohádkové bytosti a hledáme pantomimicky svoje parťáky, tím se rozdělíme do malých týmů. Typ písma pak určuje týmy velké.
Každý správný tým ovšem potřebuje i svůj název, proto nám orgové říkají témata celotáborovek pro inspiraci. Začíná překřikování a následné hlasování, kdo je pro jaký název. Překvapivě brzy mají všechny malé i velké týmy svá jména. Zbývá už jen rozdat týmové šátky a jdeme na první bodovanou hru. A tou není nic jiného než běhací KNP.
Venku už začíná být chladno a slunce se pomalu loučí, takže odcházíme dovnitř, očista, dovybalování, pro zájemce pohádka, pro všechny večerka.
Neděle 14. 7. (γ)
Je ráno, venku mlha, že by se dala krájet, a chatou se rozezní budíčková znělka. Pomalu se hrabeme z postelí a jdeme na evoluční rozcvičku. Řádně fyzicky i mentálně rozcvičení a nasnídaní usedáme před plátno a zhlédneme první díly pořadu Expertiza, který nám říká, že realita není jako v kriminálkách. Pak nás čeká první kolo celotáborovky malých týmů. Na plánech mozku se snažíme sesbírat co nejvíce orgánů a bonusových polí.
Na přednášky si nás rozdělí Alex s Verčou. S Alexem se nejprve zabýváme soutěžní matematikou a následně programováním. Verča nám vysvětluje, jak jsou cévy vlastně jen trubky, a poté nám povídá o trojúhelníku života.
Když už ze všech informací máme hlavy jako balony, zazní pokyn vybalit běhací trhací oblečení. Ti zkušenější z nás již vědí, že nás čekají buldoci. A taky že ano. Na louce odevzdáme brýle, hodinky a další nebezpečné předměty a stávají se z nás ovečky.
Odpoledne zahajujeme kartografickou praxí. Chopíme se tužek a pastelek a vyrážíme zmapovat zadaný prostor v okolí chaty. Kreslíme polohu okolních penzionů, lyžařských vleků i zaparkovaných aut. K čemu nám ty mapy ale budou?
Druhou hrou dnešního odpoledne je běhací scrabble. Sbíráme písmenka a pokoušíme se sestavit co nejvíce navazujících slov.
Po večeři nás čeká výlet do světa magie. Od zkušených kouzelníků se učíme pět silných kouzel, která ovšem nechtějí dát zadarmo. Musíme tedy říkat básničky, cvičit či sbírat květiny do lektvarů. Za pomoci naučených kouzel svádíme několik soubojů.
Posledním programem dnešního dne je archeologické okénko celotáborovky velkých týmů. Zahajujeme vykopávky a popisujeme naše objevy. Pak už nám zůstává jen se umýt a převléci do pyžam, poslechnout si pohádku a spát.
Pondělí 15. 7. (B)
Ráno nás budí Bety s Áďou a jdeme na rozcvičku, které je netradičně bodována. Ještě celí rozespalí si snažíme podávat v zástupu míče co nejrychleji. Jednou spodem, pak vrchem, s otočkou, se dřepem, až se překvapivě trochu zapotíme.
Rovnou se přemisťujeme do jídelny, kde nás Áďa zkouší z jejího oblíbeného tématu, tedy z hor. Velkou část odpovědí vzala z letošního označení dveří, které není nic jiného než výběr z nejvyšších a nejzajímavějších vrcholů světa.
Klasicky pokračujeme snídaní, celotáborovkou a dvěma dvojicemi paralelních přednášek, které mají dneska také na starosti Áďa a Bety.
Na předobědní hru zůstáváme venku a píšeme příběh, kde jsou slova v abecedním pořádku. Jestli je dostatečně poutavý rozhodnou až orgové, věříme však, že zakomponování Werči do příběhu, na její písmenko W, nám přidá body navíc.
Taktak stihneme skončit a už jsme hnáni na oběd. S plnými žaludky odcházíme na odpolední klid směr pokoje. Kdo by chtěl hrát v jídelně karty, je bohužel vyhnán, protože se v jídelně chystá jedno ze stanovišť na stanovišťovku a samozřejmě ho nemáme vidět dříve, než samotná hra započne.
Stanovišťovka obsahuje stejně jako každý rok 8 míst, kde trávíme s každým orgem půl hodiny. Řešíme bubble kvíz, tancujeme na ddr, zkoušíme projít azimuťákem a další zajímavé aktivity. Mezi stanovišti stihneme ještě svačinu a pak i večeři.
Pak už mnoho času nezbývá, stihneme odehrát už jen kolo celotáborovky ve velkých týmech, někteří koupel a pohádku a všichni večerku. Netrvá dlouho a v chatě je klid.
Klidného spánku se ale moc nenabažíme, protože se chvíli po půlnoci rozezní znělka na noční hru. Konečně je to tady!
Ale ne, co jen to orgové na nás vytáhli. Naše mapy z prvního dne. Teď se pozná, kdo jak přesně mapoval a jestli se v nich vůbec vyznáme. Jak je možné, že mapy na sebe nesedí? A každá je jinak velká? Jak to, že tam chybí lavička, odpadkový koš a dopravní značka? Jo, to jsou ty zbytečnosti, které se týmu už nechtěly kreslit. Nějak si tedy musíme poradit.
Některá místa nacházíme z části spíše náhodně. Svá čísla vhazujeme do přichystaných kelímků a jen doufáme, že druhá půlka týmu tam nehodí číslo se stejným symbolem. Hra naštěstí končí brzy a my se můžeme přesunout zpět do postelí, které ještě nestihly vychladnout.
Úterý 16. 7. (Ď)
Budíčková znělka se spustila ráno v osm a všichni jsme se sešli v jídelně, abychom si před snídaní probudili mozky mentální rozcvičkou. Po snídani následoval úklid pokojů a další videa ze série o forenzní expertize. Protože jsme dnes po noční hře vstávali později, stihl se jen jeden blok přednášek. Pája ukazovala různé zajímavé chemické pokusy a Artík zase všem představil zajímavosti o mostech. Před obědem jsme si zahráli na šašky a krále ve velké bitvě a potom se ještě zabavili běhacími piškvorkami.
Odpoledne bylo celé zasvěcené divadlu a skvělým hereckým výkonům. Tentokrát se divadla zpracovávala v malých týmech, každý dostal kousek povídky z knížky Buddhovy pohádky a musel vymyslet příběhu nějaký dobrý konec. Před večeří jsme si tedy zahráli na drzé opice, moudré babičky, hejno křepelek nebo zlomyslné kupce.
Po večeři jsme jako převozníci vymýšleli, jak bezpečně převést rodinku, dozorce a vězně přes řeku Nil. Což se nakonec všem podařilo a nikdo nemusel být obětován krokodýlům. Abychom si ještě trochu unavili nohy, zahráli jsme si nakonec běhací TLobble. Den jsme ukončili archeologickými vykopávkami v celotáborovce a pohádkou.
Středa 17. 7. (W)
Po výjimečně nerušené noci plné spánku jsme se probudili do slunečného dne. Následovala Gabčina tělodrchající fyzická rozcvička, za níž se plížila v závěsu Alexova mentální.
Vydatná snídaně nás posilnila na denní dávku Expertizy, v níž jsme se dozvěděli, jak může jedna genetická mutace zapříčinit evoluční výhodu pro řadu dalších generací.
Napříč oběma bloky přednášek jsme se prodrali tajemnými keři čajovníku s Alexem, proměřili předimenzované skříňky s Artíkem, zaexperimentovali při chemických pokusech s Pájou a ponořili se s Gabčou za zrcadlo jako Alenka.
Dopoledne nám zakončila hra spojení, a poté nás nasytila vydatná bramboračka s koprovkou.
Odpolední program nás vyvedl do vzdálených koutů lesa, kde jsme horoucně hledali materiál na naše trakaře, jejichž konstruováním jsme strávili zbytek odpoledne. Dokonce i ty nepojízdné nakonec našly svůj úděl, jelikož později zafungovaly jako výborné topivo pod špekáčky. Ještě před večerním hudebním výkonem jsme se ale museli posilnit. Nebyli by to orgové, aby nám to trochu neokořenili. Na talíři nám totiž přistál kopeček rizota, což mohlo znamenat jen jediné – ČÍNSKÉ HŮLKY.
Po tomto zákeřném výstřelku už nám ale byla udělena zasloužená odměna ve formě táboráku.
Čtvrtek 18. 7. (A)
Ráno se všichni probudili čerství a plní energie, čehož Werča ihned využila a všechny pořádně protáhla svou náročnou rozcvičkou. Mentální rozcvičku měla Bety. Otázky byly pohádkového tématu. Například „Kolik vlasů má Rákosníček?“ nebo „Jak se jmenuje pohádka, odkud pochází Křemílek a Vochomůrka?“
Dnešní přednášku měla Werča na téma šifrování, a tak bylo hned všem jasné, co bude brzy následovat. Přednáška vysvětlovala různé způsoby šifrování od Morseovky až po polský kříž.
Po brzkém obědě se týmy začaly připravovat na šifrovačku. Kolem 12:00 pak vyrážely na první stanoviště, kde je čekala Áďa. Následovala další stanoviště, kterými týmy procházely jako horký nůž máslem. To se ale mělo brzy změnit. Poté co se týmy dostali k Alexovi a vyřešili jeho šifru, je ale neposílá dál, nýbrž se jen usměje a podává jim list s další šifrou! To byl teprve zásek. Po dlouhé době většina týmů vyráží dál. Pak už je jen čekala druhá polovina trasy, včetně stanoviště se svačinou, kterou měli na starosti Artík a Pája. Kolem desáté přichází první tým do chaty, brzy následován dalšími. V chatě na všechny úspěšné řešitele čeká odměna v podobě palačinek a pak již následuje jen sladký spánek.
Pátek 19. 7. (H)
Po čtvrteční šifrovačce již tradičně následoval klidnější den. Posunutý budíček dodával vyčerpanou energii a až samotný druhý blok přednášek do Arti o propojování světa a Alexe o teorii her všechny unavené hlavy probudil. To se náramně hodilo, protože předobědní hra v podobě přesmyček si zapojení mozkových závitů vydobyla.
Po obědě a poledním klidu následovala první odpolední hra, kdy jsme museli vyhrabat znalosti češtiny a slovních druhů. Ve hře Pepa, Karel, kůň bylo totiž potřeba domyslet věty k předem danému pořadí slovních druhů. Poté přišel Verčin program, který většinu z nás překvapil a zaujal – hudební poznávačka, složená z celé čtyřicítky různých hudebních ukázek ze světa filmu, historie či třeba i sportu.
Po večeři nastal neméně zajímavý program v podobě Pájina Riskuj!. Počet otázek končící na čísle 150 z celkem čtyřiadvaceti různých témat byl dobrým testem našich znalostí a naše mozky to doopravdy zaměstnalo. Během večerní celotáborovky ale míra rozjívenosti a zaujetí přerostla natolik, že jsme se těsně před spaním byli v plném počtu proběhnout.
Sobota 20.7. (Ď)
Onár emsj ilatsv, ilkélbo is akčirt a ytohlak yburan a ilizaryv emsj an ínlátnem ukčivczor, uoretk is tárkotnet ilivarpiřp icíntsačú. Op ětsuops hcýnduláz kezáto mán oldálhyv, tsíjan es ela olyben kat éhcudondej, an ned yburan žitot odkin íjen más, emísum es timrk mejázvan. Ítsětšan ešv oldapod ěnrěmop eřdob a inhcišv es cenokan ildejan. Endelopod olyb okaj elkyvbo énavoněv mákšándeřp, ýdžak mýt lalsyv ohondej ohévs anelč, ýretk mán lěděvop ocěn ohévamíjaz. Ilěděvzod emsj es kat olámen ítsovamíjaz o hcerotom, hcádzěvh, upop-k, ijekoh oben hcínbeduh hcíjortsán. Deřp meděbo emsj is ilhátorp yhon iřp élhcyr ícahěb ěmád a étop es ildejan ev ménjets uhcud okaj iřp inadíns.
Índelop dilk lyb ýnecěvsaz ínáválědod ékcigoloehcra ykvorobátolec a míndelsop mávarpířp ohíndelopdo umargorp, ýretk lyb těpo v iižer ůkíntsačú. Ilárhaz emsj is kat kilokěn hcývočím reh, iliřěmz évs ylís v ědáipmylo, iladálks avols z kečymseřp a ilinlps kilokěn hcývamíjaz ůlokú. K iřečev emsj ilatsod imešv énebílbo ylkodv a ilisukop es (ňopsela ířetkěn) tazamzoren ukčahelš seřp ječilbo ohévs adesuos.
Olavodelsán ětšej kilokěn hcínrečev reh, ydk emsj is ilárhaz okčetsěm omreloLT, ěnvitaerk iliřovt an amét otél a ilešuokzyv uovamíjaz urh s imaktsok. An nedej ned ohot žu olyb ěndoh, žu emsj es ydet ilymu, ilkélveřp od kemážyp a iltečeřp is ukdáhop an uorbod con.
Neděle 21.7. (P)
Po typické ranní znělce jsme si pokoušeli navzájem ukrást naše šátkové ocásky a pak nám Pája dala 10 otázek, abychom se probudili i mentálně. Dneska nás také čekala další videa z expertízy, a to na téma největšího skandálu ve forenzní vědě a DNA rostlin. Po odehrané celotáborovce jsme se dozvěděli něco o sopkách od Ádi a o kyvadlech od Páji. Jelikož o sopky byl velký zájem, tak si informace o sopkách vyslechla i druhá skupinka a Alex přednášel zase pro ty, co před tím neslyšeli jeho teorii her.
Po přednáškách jsme se trochu proběhli při zvedaní kyblíku. Po obědě, kdy byla zeleninová polévka a karbanátek s brambory, jsme si mohli chvíli odpočinout. Orgové mezitím přichystali Bílou skříňku. Do ní jsme pak celé odpoledne vkládali barevné papírky s čísly, abychom ji mohli deaktivovat. Papírky jsme mohli získat na 4 stanovištích, kde se u Artíka odpovídalo hlavně na zeměpisné otázky, u Ádi pak na otázky češtinářské, u Werči jsme museli plnit fyzické úkoly (např. předvést letadlo ve vzduchu) a u Gabči jsme pak zapojovali mozkové závity. Kód na zničení Bílé skříňky jsme pak zadávali v jednotlivých barevných kombinacích s číselným označením. Do večeře se kód Bílé skříňky povedlo vyluštit nakonec jen jednomu týmu (M.O.Z.E.K.).
Po zasloužené večeři, na kterou byl smažený květák, jsme se ještě vrhli na kradení šátků, ale to už se čas nachýlil a po vykopání dalších políček a zápisu naší Archeotloistické expedice jsme si vyslechli pohádku a ulehli do postelí s vidinou krásné nerušené noci.
To se ale před půlnoci rychle změnilo, když nás probudila známá znělka a vydali jsme se na sjezdovku hledat kelímky, které na sobě měly různá označení. Tato označení a poloha kelímků nám pak pomohla sestavit obrázek vosy. Ne všichni ale v obrázku vosu na první pohled viděla a zkoušeli tak odevzdávat řešení jako veverka, bobr nebo tuleň. Po úspěšném zakončení jsme už mohli zase na kutě a těšit se na nerušený spánek.
Pondělí 22.7. (B)
Jak už to tak po noční hře bývá, ráno není fyzická rozcvička. Budíček je posunutý, takže míříme rovnou do jídelny, kde na nás už netrpělivě čeká Gabča se svojí sedmičkovou mentální rozcvičkou. Dokážete vyjmenovat všechny barvy duhy, smrtelné hříchy a trpaslíky? Tak my po rozcvičce už ano.
Po bohaté snídani sledujeme videa a jdeme na přednášky. Artíkovy železnice mají takový úspěch, že přednášku orgové rovnou dublují. Proti ní je veselá chemie s Gabčou. Vybíráme si mezi chemickými obrázky a pH.
Už během přednášek se začínají chystat obálky na zítřejší večer. Malířky si sedají kolem jednoho stolu a během Arťova výkladu chystají pro každého účastníka obálku, kam mu ostatní budou vhazovat vzkazy.
Přednášky se trochu protahují, proto máme jen krátkou pauzu a jdeme na louku hrát předobědní hru. Další z oblíbených každoročních stálic. Sloníky. Několikrát se otočíme kolem chobotu a vybíháme směr pepa. Svět se s námi točí ještě v cílové rovince.
Na oběd nás čeká čína s rýží, někteří si jdou přidat hned několikrát. Když se sní i poslední zrnko rýže, máme si udělat malé týmy, a kdo chce, odchází postupně s někým z orgů do nedalekého místního krámku na nákup.
Přestože je v pokynech jasně psáno, že účastníci nemají mít příliš vysoký obnos peněz, někteří z kapes tahají bankovky se třemi nulami v touze utratit vše do posledního halíře. Ach jo.
Ve 14:30 se chatou rozezní znělka. Netrpělivě očekáváme, jestli bude dneska den D. Je to už poslední možnost. A taky že jo. Jásáme. Dozvídáme se, že existuje laboratoř, kde se zkoumají středověké předměty, a právě zde došlo k nemilému incidentu. Důležitý předmět nevyčíslitelné hodnoty byl rozbit. Kdo jen to mohl provést a proč?
Třem týmům se daří rozluštit záhadu, zbylé týmy obviní nevinné. Ještě večer se dozvídáme venku správný postup a v čase do celotáborovky stíháme ještě Ádinu hru s rozstříhanou orienťáckou mapou.
Venku už se šeří, když odcházíme nahoru. Rychlá sprcha, pohádka a večerka. Doléhá na nás únava, takže se chatou velmi brzy rozhostí ticho.
Úterý 23.7. (Ď)
Ráno nás probudila naše oblíbená znělka a vydali jsme se ven na fyzickou rozcvičku, tentokrát jsme se prohřáli mrazíkem. Mentální rozcvičku vedla Pája a probudili jsme si tak mozky otázkami všeho druhu. Po snídani jsme zkoukli další videa o expertize a vydali se na přednášky. Dneska přednášela Pája o optických klamech a iluzích, a to dokonce ve dvou blocích, protože koho by takové záhady nezajímaly. Proti ní přednášela Bety o Nobelových cenách a Gabča o Möbiově pásce.
Abychom si před obědem zamotali všechny končetiny, vydali jsme se ven, zahrát si hru Ruce Nohy. Každý velký tým vždy dostal zadaný počet nohou, rukou, zadků, loktů a kolen, které se mohly dotýkat země. Jak se obtížnost zadání stupňovala, vytvářely jsme stále zajímavější a zajímavější akrobatické kreace. K obědu jsme si dali výborné zapečené brambory a pak jsme si chvilku odpočinuli v poledním klidu.
Poté jsme si všichni vzali hezká trička a šli jsme si ven udělat společnou táborovou fotku. Čistá trička jsme zase odložili a stali se z nás lovci a kuřátka. Malá i velká kuřátka byla postupně kradena z hnízd a přemisťována. Před večeří jsme si ještě zahráli několik kol živého pexesa.
Co by to bylo za tábor, kdybychom si ho celý na konci nevyhodnotili a neocenili každého za to, čím nám k celkové dobré atmosféře přispěl. Vyhlásili jsme výsledky celotáborovky pro malé i velké týmy a každý si vybral svou zaslouženou cenu. K dobré atmosféře patří i táborák, rozdělali jsme si tedy oheň, opekli buřty, brambory a maršmelouny. A když nás nakonec déšť vyhnal zpět dovnitř, vynahradili jsme si to zpěvem v jídelně.
Dobrodružství ale nebylo stále u konce. Sotva jsme stihli usnout, chatou se rozezněla známá znělka, upozorňující na noční hru. Rychlé oblékání a mazali jsme ven. Čekala nás poslední hra tábora a tou byli noční sloníci. Hra se protáhla, protože jsme pořád žadonili, abychom mohli běžet ještě jednou a pak ještě a ještě. Pak už jen cesta do postelí a spát.
Středa 24.7. (γ)
Po nočním řádění nás orgové vytáhli z postelí v 7.45 a hned jsme se přesunuli na mentální rozcvičku. Bety nám pokládala otázky ohledně našich více či méně oblíbených her a přednášek a dalších táborových věcí. Po snídani jsme se vrhli na balení našich tašek a kufrů. Některým to šlo rychle, jiní po zabalení kufr zjistili, že jim chybí boty, a museli začít od znova.
Se sbalenými věcmi jsme si čekání na oběd krátili hraním karetních her a dopisováním posledních vzkazíků. Před jedenáctou hodinou jsme byli svoláni na oběd a za chvíli už tu byli rodiče pro táborníky, kteří s námi nejeli do Prahy. Rozloučili jsme se a pak i nás čekalo nakládání tašek do autobusu a odjezd. V autobuse jsme probrali zážitky, vyměnili si kontakty a někteří z nás už zahájili potáborové dospávání.
Na Černém mostě na nás již čekali rodiče. A po dlouhém loučení tábor dospěl se svému konci, ale my už se teď nemůžeme dočkat příštího léta.