Deníček tábor LO 2021
10. 7. Den první – příjezdovýTak jako vždy se i letos setkáváme na Černém mostě, kde nás již vítají orgové v čele s Bety. Nestíháme se ani pořádně rozkoukat kolem sebe na všechny nové či již notoricky známé tváře a už nasedáme do autobusu a vyplouváme. Destinace: Janov nad Nisou. Vítá nás příjemné počasí s občasným sluníčkem, tak snad nám to vydrží celých 12 dní.
Ubytováváme se v pokojích, kde každý má přiděleného svého superhrdinu. „Preferuješ Iron Mana, nebo Mravence?“ a podobné věty nejsou při výběru pokojů výjimkou. Hned poté jsme zase ale hnáni ven, abychom si vyslechli, jak to tady bude fungovat.
Přichází brzká večeře, ke které jsou dneska špagety, po které následuje další přesun ven. Hrajeme různé seznamovací hry, kdy se nejprve snažíme vyměnit identitu s co nejvíce různými lidmi, poté hledáme, co máme s každým společného, pak se zase převtělujeme do známých bytostí a hledáme svou skupinu, a nakonec hrajeme modifikovanou babu.
Když jsme již dostatečně seznámení, přichází na řadu rozdělení do Mikrovlnných Trub a Velkoplošných Televizorů – tedy do velkých a malých týmů. Každému je přiřazen čtvereček, který si má překreslit, a poté skládáme větší obrázek, kterým byla známá čtveřice protagonistů Čtyřlístku.
Nyní může začít představení letošních celotáborovek – v malých týmech budeme hrát Hexasonne, což je hra podobná Carcasonne, pouze na hrací ploše tvořené šestiúhelníky. V týmech velkých budeme zase tvořit vlastního superhrdinu a vymýšlet mimo jiné skutky a činy, jimiž se proslavil.
A jelikož už je pozdě, tak si rychle řešíme hygienu, a pospícháme na čtení pohádky. Letos máme knihu Plus Minus Max, která dle prvního dojmu bude o skupině kamarádů, kteří se snaží napodobovat netopýry. Nyní však už musíme netopýry napodobit i my, a to totiž tak, že půjdeme spát (ne hlavou vzhůru, ale normálně v postelích). Musíme se vyspat dobře, protože nás jistě čeká náročný program. A kdo ví, třeba už bude i noční hra?
11. 7. Den druhý – smskový
Přesně úderem půl osmé se chatou rozezní písnička, která nám oznamuje, že je ráno, čas vstávání a fyzické rozcvičky. Orgové nás vyhánějí před chatu a následně s Vojtou běžíme do kopce za chatou a následně z mírného kopce na okolo zase dolů. Mentálně nás rozcvičuje Pája. Kolipak bylo divů světa a víte, kdo střeží naši chatu?
Po snídani, kdy (samozřejmě jak jinak) jíme hlavně kuličky s mlékem, nás čeká první várka videí. Sledujeme top 5 zajímavostí z různých oblastí. Volně navážeme přednáškami, kdy někteří z nás mají problém, protože obě přednášky jsou natolik zajímavé, že se prostě nemůžeme rozhodnout, kam jít.
A jak už bývá zvykem, jedna z mála her, která se opakuje každý rok, první předobědní hra jsou Buldoci. Trhací oblečení, odložení brýlí a ostrých předmětů je již samozřejmostí.
Nestihneme dohrát ani dvě kola a jsme voláni Vendelínem na oběd.
Po zapékaných těstovinách si krátíme polední klid voláním domů, hraním deskovek a někteří dokonce spánkem.
Odpolední program začíná na hřišti, kdy přenášíme písmenka sms, kterou posílá Superman Lois Laneové. K překvapení orgů nám to jde fakt dobře. Běháme na 100 %, takže jsme velmi brzy hotovi. Zpocení, dali jsme do toho přece úplně vše, odpočíváme na hřišti.
Druhou část odpoledne vymýšlíme, kterým státům přísluší který obrázek, a zakreslujeme vše do slepých map.
Před večeří ještě stihneme zahrát jedno kolo lidského pexesa. Venku začíná lít, proto večerní program je v chatě, kdy v malých týmech dokreslujeme komiks.
Venku stále trochu krape, takže odehráváme první celotáborovkové tahy a jdeme se ještě na chvíli ven provětrat a hlavně využít holínky a pláštěnky, když už je sebou máme. Orgové nám představují věrné kamarády každého táborníka, kamaráda na chvíle zlé i veselé – plastové pepy, se kterými na táboře hrajeme spoustu her. Jednou z nich jsou Sloníci.
Sprcha, pohádka a spát.
Netrvá to ovšem tak dlouho, jak bychom si přáli, a chatou se rozezní známá hudba. Přesně ta, která značí noční hru. Orgové nás vyhánějí z postelí, pokyny jsou jednoduché – na pyžamo natahujeme normální oblečení, do ruky tužku, podložku a baterku a za nedlouho jsme již všichni rozespalí venku. Hrajeme antiempatii, kdo je hotov, odchází do chaty spát. Dobrou noc.
12.7. Den třetí – stanovišťovkový
Po noční hře máme delší čas na spaní a nemusíme se fyzicky rozcvičovat, a tak se o naše mentální probuzení stará Bety. Po snídani dnes ve velkých týmech představujeme původ superhrdinů a jejich realizační tým. Nechybí mezi námi manažeři, tiskoví mluvčí, advokáti či věštci. Následuje další várka videí ze série TOP 5, dnes se zaměřením na jezera. Nestíháme ani pohltit všechny nové zajímavosti a už začínají přednášky – dnešní prezentující jsou Bety s logickými řadami a kritickým myšlením a Gabča, která nám představuje folklor a učí nás o různých druzích vrhů. Do oběda stíháme zahrát ještě běhací kámen-nůžky-papír.
Po lahodném obědu a zaslouženém odpočinku v podobě poledního klidu se dozvídáme o dnešní odpolední aktivitě – jedná se o stanovišťovku, kde budeme postupně přecházet mezi jednotlivými orgy, kteří si na nás všichni něco připravili: u Bety hrajeme různé improvizační hry, u Páji zase hry, které znali už naši rodiče za mlada, u Vojty soutěžíme v dřevorubecké olympiádě, u Pedra roztřiďujeme barevné čtverečky jako Popelka, Gabča nám zamotala hlavu svými uzlíky a Verča nás vyslala fotit různé barvy kolem sebe. Jelikož máme stanovišť mnoho, protahujeme se nám to i po večeři.
K večeři bylo rizoto. A to stejně jako všechny předchozí roky znamená, že nás čekají čínské hůlky. Zkušenějším z nás to jde lépe, jiní s tím bojují, ale všichni jsme vítězové díky tomu, že jsme se dobře najedli. Po již zmíněném konci stanovišťovky odehráváme další kolo Hexasonne, pak se staráme o svou hygienu, posloucháme pohádku a chrrrr.
13. 7. Den čtvrtý – rukofotbalový
Ráno nás probouzí již známá melodie It can happen a společně s Gabčou vyrážíme na mražíka ven. Když už jsme dostatečně rozmražení (tedy když jsme se dost naběhali), vítá nás Pedro na rozcvičce mentální – točí nám hlavu s otázkami položenými všude různě po světě a dozvídáme se, že nizozemštinou se mluví i na Surinamu. Ale teď už přichází snídaně, takže rychle papáme, abychom stihli hygienu před další várkou videí.
Při dnešním kole celotáborovky pro velké týmy nám je sděleno, že máme za úkol naše superhrdiny nakreslit, takže s tím začínáme. Pak už se nám představují dnešní přednášky – nejprve přednáší Pedro, se kterým si třeba ukazujeme, jak by se ve starověkém Egyptě napsalo číslo 123 456, a proti němu Gabča, která nám ukazuje různé směsi a roztoky a s níž si připravujeme uhlí v kofole. Potom nám Vojta ukazuje, z čeho se skládá počítač, a proti tomu znovu Pedro, se kterým hrajeme a řešíme různé matematické hry. Před obědem ještě stíháme ukázat další hru, ke které se používají Pepové – běhací piškvorky. Všechno rychle utíká a už tu zase je oběd.
Polední klid využíváme ke kreslení superhrdinů a hlavně k odpočinku. Ten se nám hodí, poněvadž nás čeká běhací program venku. Hrajeme totiž fotbal naruby, kdy do míče nekopeme, ale plácáme. Hrajeme každý velký tým s každým a všichni ze sebe vydáváme co nejvíc. Jsou vidět skvělé individuální akce i brilantní brankářské zákroky, ale hlavně si to užíváme a fandíme si i navzájem. Vyčerpaní a zpocení si jdeme odpočinout ke hře podobné Jméno, město…, pouze máme kategorie jako „skupina/zpěvák“ nebo „slovo končící na“ a musíme vyplnit řádky skoro všech písmen abecedy (včetně Č, Š či W). Nikdo nestíhá vyplnit celou tabulku a jsme voláni na večeři. K ní máme dneska těstovinový salát.
Mnoho z nás se ptá, jestli nás dnes čeká ještě svačina – a odpověď na to dostáváme po odehrání dalšího kola celotáborovky, kdy dostáváme pokyn nosit dříví z lesa k ohništi. Čeká nás totiž táborák i s opékáním. Ke kytarám orgů se přidali Míša a Kačka s flétnami a Klárka s ukulelem, někteří krátili čekání na rozhoření ohně hraním frisbee. Dovnitř nás vyhání déšť a pozdní večer, i když bychom rádi ještě u ohně zůstali. Povinně se jdeme umýt, abychom nebyli další dny cítit vyuzeně, uleháme do peřin už bez dalších řečí, protože jsme unaveni, a jdeme spát.
14. 7. Den pátý – burzový
Ráno lije jako z konve, venku je mlha, že by se dala krájet, orgové jsou tedy shovívaví a rozhodnou se nás nechat spát déle a nehnat nás na hřiště na rozcvičku. I přesto, že se hudba na budíček stále neozvala, je již většina vzhůru a netrpělivě čekáme, až se začne něco dít.
Prší i během mentální rozcvičky, videí a celotáborovky. Proto i jedna z přednášek, kterou má Vojta, se odehrává vevnitř na chodbě a druhá – povinná z šifrování – v jídelně.
Šifrovací přednáška znamená, že námi očekávaný den se blíží! Určitě dnes a nebo zítra to už bude!
Přednášky se protahují, protože Bety opět nestíhá. Takže předobědní hra je jen krátká, běhací KNP.
Šifrovací napětí roste obzvláště, když nám orgové řeknou, že nám odpoledne rozdají šifrovací tabulky. Ano, opravdu je mají v rukou, jen nás zaráží, že se nemáme sbalit. A pak nám prozradí, že dneska je to jen šifrovací cvičení, abychom natrénovali na den Š.
V mikroskopických turbulencích se domlouváme na šifrovacím principu a následně se dělíme na dvě poloviny, kdy každá sub skupinka zašifrovává text od orgů pro druhou polovičku. Po výměně zase rozlušťujeme, všichni bez problémů zprávy naše a dokonce prolamujeme šifry i jiných týmů.
Do večeře nám ještě trochu času zbývá, takže Gabča běží pro speciální táborovou verzi hry Dobble – neboli TLobble. Hrajeme ale jen dvě hry, protože Vendelín na nás volá, že je večeře hotová.
A večer hrajeme Betyinu oblíbenou hru, také jak jinak, burzu. Dle nejlepšího kurzu nakupujeme od podivných obchodníků a snažíme získat co nejvíce bodů. V prvním kole jsme zmatení, ale v druhém jsou již naše nákupy o poznání smysluplnější. Po spočítání výsledků druhého kola, které jsou až na malou výjimku výrazně lepší než v kole předešlém, nás ještě čeká celotáborovka, očista a zasloužený spánek.
15.7. Den šestý – šifrovačkový
Ráno už konečně neprší, s Pedrem pobíháme po hřišti a máme fyzickou funkční rozcvičku. Umíte pomocí rukou vymodelovat funkci y=x? A co třeba y=x^2, nebo dokonce y=x^3? My už ano.
Po snídani se díváme na videa, které jsou zahájeny lowcost videem s Krtečkem, které tvořili loni starší. Část herců přece známe, jsou to naší bývalí spolutáborníci.
Po videích orgové vyzvou z každého týmu dva, že se mají odebrat s orgem nahoru, to nemůže značit přece nic jiného, než že KONEČNĚ nadešel den Š. Dopolední program je zkrácený jen na jeden blok přednášek, ale stejně skoro nevnímáme, protože se těšíme na odpoledne.
V 11 máme na stole oběd, hned po něm se jdeme sbalit a nachystat na dlouhý pochod, který nás zajisté čeká. Před vchodem nás ještě čeká kontrola, že máme opravdu vše – pití, ponožky, pevné boty, mikinu, dlouhé kalhoty, až bude zima, a nepostradatelnou pláštěnku. Netrvá dlouho než nám orgové rozdávají šifrovací pomůcky, na které nám ještě stihli napsat povzbuzující zprávy proti trudomyslosti.
A je to tady, v ruce máme dvě kopie první šifry, koukáme do nich a vlastně docela hned nás napadá, co s tím. A dále už vyrážíme po turistické stezce na další stanoviště k dalšímu orgovi a tak pořád dokola. Letošní šifrovačka má celkem 18 šifer. Všechny týmy docházejí kolem půlnoci. Hned po cílovém fotu probíhá nutná sprcha, následuje večeře a pak palačinky, mňam.
V jednu ráno jsou už všichni v postelích, orgové uklízejí kuchyň a jídelnu a lehce po půl třetí se celou chatou konečně rozhostí ticho.
16.7. Den sedmý – odpočívací
Jelikož byla naše večerka posunutá o dobrých několik hodin později, stalo se tak i s budíčkem – ten nás dnes probouzí až po deváté. I tak ovšem několik spáčů (včetně orgů) zůstalo přes dopoledne v postelích. Stíháme dneska pouze jeden blok přednášek, a to Pájino povídání o Stonehenge, které bylo natolik populární, že se bude pro druhou polovinu ještě opakovat, a Vojta s tématem Kytara. Z přístřešku venku se občas rozléhaly zvuky kytary a zpěvu až do klubovny, kde Pája vysvětlovala, kolik práce by lidem zabralo zmíněný přírodní div postavit.
Před obědem vybíháme ven a hrajeme hru s doplňováním písniček, během níž přichází pošta – a není ji vůbec málo, rozpětí je od 0 do 4 pohledů na každého účastníka. Ale musíme se pořád soustředit na záludné otázky jako „Kdo spal v botě?“ či „V kolik vyjíždí pravidelná autobusová linka do Kateřinek?“. K obědu nám byl připraven kuřecí vývar a kuřecí plátek se šunkou a sýrem a postupně všechny Šípkové Růženky vzbudila jejich vůně. Pořád jsme ovšem unaveni (a někteří spí, i když se jedná o jiné odpadlíky), a tak nám orgové nechávají delší polední klid, z nějž nás poté Verča zve na pokračování prohlídky zámku VB. Část z nás již prošla první patro na přednášce pár dní zpět, ale pořád toho zbyla více než polovina. Když jsme pronikli až do nejskrytějších zákoutí a nebylo toho více k nalezení, dostáváme v malých týmech tabulku, do které vymýšlíme vlastní křížovku. Když už nám docházejí nápady a místo na papíře, dostáváme ještě za úkol poznat na různých obrázcích z mikroskopu, o co se jedná.
Na večeři už jdeme povinně všichni a s chutí hltáme špagety s rajčatovou omáčkou. S uklizenými stoly nám pak Bety (alias anděl) říká, co nás čeká a nemine – zítra budeme mít na starost program my, protože bude tradiční Den naruby. Celý večer tak máme na přípravu zítřejších dopoledních přednášek a odpoledních/večerních her. Do toho odehráváme další dvě kola Hexasonne a mapa se nám pomalu ale jistě zaplňuje.
O půl desáté zní teprve druhá znělka dne, a to na pohádku. S nastraženýma ušima posloucháme další příhody Maxe a jeho kamarádů. Unavení zaléháme a poprvé je již velmi brzy na chatě úplný klid.
17. 7. Den osmý - den naruby
V sedm třicet ráno jsme probuzeni. Co to ale slyšíme v reproduktorech? Nejsou to maminčiny písničky, Vánoce, ani smích, ale Lemon Tree (nikoliv It can happen) – to může značit pouze jednu věc: dneska je den naruby a budí nás jeden z týmů, přesněji Bouchací kuličky. Vyhánějí nás ven a v dešti hrajeme evoluci s jednorožcem jakožto nejvyšším stádiem. Poté máme v klubovně mentální rozcvičku a každý z nás má připravenou nějakou otázku. Slyšíme tu všehochuť od „Jak vysoký je Ještěd?“ i „Co to jsou gluony?“ a nejlépe si poradila Lea s 24 správnými odpověďmi z 30.
Dále se pokračovalo snídaní, která byla jako obvykle (při dni naruby) v duchu krmení – nikdo se totiž nesmí najíst ani napít sám. Pouze dnes se dají slyšet věty jako „Napij mě!“ či „Dojez mě“ a nikdo se nediví. Po tom, co jsme se všichni úspěšně najedli, nás dneska nečekají videa, protože potřebujeme stihnout hned sedm přednášek. Postupně se před plátnem a dřevem s baličákem vystřídali Vojta z optického aparátu stvořitele, který nám dával rady, jak vystupovat před veřejností; po něm přišla Klárka (Kuchyňgrad) a ukazovala nám, co je to háčkování a jaké věci se s tím dají vytvořit (včetně ručně upleteného svetru); dále byla na řadě Ovečák Sára s přednáškou o Japonsku a japonštině s různými zajímavostmi kulturními i jinými; následně vystoupila Kačka z týmu, který má rád číslo šest, a vykládala nám o raftingu a svých zkušenostech; vystřídala ji Valča z načechraných oveček se svým povídáním o castingu a příhodách, které se před kamerou i v zákulisí mohou stát; pak nám zaimprovizovali přednášku o improvizaci Honza a Seba z atakujících francouzských housek a jelikož byli předposlední na řadě, TAK nakonec předstoupil Tonda s náročným povídáním o západní filosofii a jejím vztahu k náboženství.
Mentálně jsme se za dopoledne nasytili dost, takže teď přichází na řadu oběd, ke kterému máme vdolky s povidly. Ano, stále se musíme nechat nakrmit od někoho jiného, takže se velké části z nás dostává smetana či povidla i na jiné části obličeje než do úst. Nemáme ovšem času nazbyt a rychle odpočíváme, protože se nám zkracuje polední klid, abychom stihli všechny odpolední/večerní programy. Bohužel venku prší, a tak většinu času trávíme vevnitř. Nejprve nás zaměstnávají Bačové s přebývajícím „e“ se znalostní hrou spojování otázek a odpovědí a hned pak na nás shlíží shora Božské oko s hrou Covid-21, jejímž cílem je po splnění několika různých aktivit získat vakcínu, a tím vyhrát. Na chvíli se počasí umoudřilo, tím pádem můžeme vyjít ven a hrát boj o vlajku v podání Kücheburgu. Déšť nás pak zase zahání dovnitř a hrajeme hru v režii explodujících nevýstředních elipsoidů, kdy se snažíme dostat celý tým na druhou stranu dříve než soupeřův za pomocí papírků s čísly. Před večeří se počasí ještě na chvíli uklidňuje a jdeme s týmem tudíž velkými písmeny hrát ven hru Revoluce. Markovi se za pomocí asi 5 revolucí podařilo uhájit místo krále po celou dobu trvání, ale orgové pak zaveleli povel k večeři, kterému ani král nemohl rozporovat. Plníme své žaludky (přesněji žaludky ostatních) sekanou s chlebem, ale musíme jíst rychle, abychom stihli ještě tři večerní programy.
Nejprve hrajeme běhací formu hry Scrabble pod taktovkou týmu Šestovců, kdy máme patnáct minut na nasbírání písmen, a poté pět minut na složení hracího pole Scrabble za co nejvíce bodů. S Obranným chlebem zůstáváme stále venku a hrajeme hru s kradením koulí a na závěr jdeme s Fluffíky zase dovnitř a procházíme pole plné min v podobě bačkor poslepu. Končíme jen tak tak před pohádkou, takže se stíháme rychle osprchovat, a pak pospícháme na pohádku, kterou dnes čte Ráďa. Oblíkáme si pyžamo již normálně a den naruby končí…
…ale další den začíná velmi brzy. Nejzkušenější z nás, starší Šimon, konstatuje, že se porušilo pravidlo, že po dni naruby nebývá noční hra. Orgové se tohoto pravidla očividně nedrží, neboť těsně po půlnoci nás budí a hrajeme hru, kdy se snažíme rozšifrovat zprávu, ke které máme klíč v klubovně. Celou dobu se tam ochomýtají orgové s Pepy, na které vyluzují různé děsivé zvuky, a postupně se také setkáváme s členy kultu Velkého Pepy. Postupně se nám všem daří rozluštit zprávu, abychom vyřídili pozdrav od Mašinky Žofinky, a zase jdeme spát.
18. 7. Den devátý - broučkový
Dnes máme tedy znovu posunutý budíček, abychom se mohli více prospat. Navíc po snídani dostáváme pokyn, abychom si uklidili na svých pokojích. Pak už klasicky míříme na další videa a přednášky, které dnes opakují Bety a Pája, tedy povídání o kritickém myšlení a Stonehenge. A jelikož nemáme příliš mnoho času, jdeme rovnou na předobědní hru, kdy spojujeme módu s různými časovými obdobími, ve kterých se nosila.
Po obědě a s plnými břichy od svíčkové odpočíváme, že se dokonce v klubovně nachází orgové v převaze. Prosby členů kultu Velkého Pepy, aby k nám přišlo pěkné počasí, byly vyslyšeny, protože po včerejšku, který celý propršel, dneska svítí slunce. Po doznění I would walk 500 miles… se tedy vydáváme na cestu, protože nás čeká Betyina oblíbená hra (jak také jinak), a to broučci. Pravidla jsou poměrně jednoduchá: máme za úkol spojit hlavy příšerek s jejich ocasy za pomocí různých částí těla. Tyto dílky ovšem můžeme přenášet pouze ústy. Po sdělení tohoto důležitého pravidla se rozléhá lesem ticho přerušované pouze tichými „ne…“, ale musíme se s tím smířit. Všem malým týmům se postupně daří nějak plán zaplnit, některým i tak dobře, že nezbývá prakticky žádné volné políčko. Vítězové jsme ale všichni, protože některým vítr rozbořil plán i několikrát.
V lese ale ještě zůstáváme a dostáváme pokyn, abychom si našli klacky. Ty se nám budou hodit v roli golfových holí, protože budeme hrát lesní golf. Pravidla jsou stejná, jenom je hřiště trochu menší a také máme větší limit úderů. Všichni dokončujeme klasický kurz osmnácti jamek a hladoví se vydáváme zpět do chaty na večeři, kde dostáváme kus kuskusu s Čínou. Jsme pořád rozjívení, a tak si jdeme zahrát kometu – spatřil jsem ji, jak oblohou letěla, chtěl jsem ji chytit, ale ona skončila na stromě. Chytání není až tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát, ale hrajeme proti sobě s každým dalším velkým týmem dva poločasy. Stíháme ještě zahrát kolo celotáborovky Hexasonne, posloucháme pohádku a jdeme spát.
19. 7. Den desátý – detektivkový
Ráno, přesně 7:30, se rozezní chatou budíčková znělka. Budí nás Verča, která nás žene na rozcvičku na hřiště. Tam se postupně měníme na kačenky, raky, čápy, velbloudy. Až projdeme celou zoo, jdeme na mentální rozcvičku do jídelny. Tam si trápíme mozky nad záludnými otázkami od Pedra.
Po videích se dělíme na přednášky, Pedro přednáší v jídelně a Verča venku. Druhou přednášku má opět Verča, ale druhou Vojta o elektrických obvodech. Přednášky se trochu protáhnou, předobědní hru tedy nestíháme celou, ale to vůbec nevadí, protože budeme mít čas ještě k večeru, abychom obrázkové sudoku dokreslili.
Po obědě máme polední klid a následuje divadlo starších táborníků, kteří dostali hromadný dopis od Ádi, která jede letos už ale na tábor starších. Po hudebním představení tvoříme malé týmy a pouštíme se do detektivky. Naším úkolem je odhalit vraha a vypátrat, co se vlastně stalo. Kdo mohl mít motiv? Byla to snad slečna Zamlklá, nebo některá ze sester Sličných? Také to klidně mohl být pan Košťál, který mrtvolu objevil. Postupně vyslýcháme všechny podezřelé a pokračujeme i po večeři. Letošní detektivka je super, ale dost těžká. Když uděláme konečné rozhodnutí a Pedrovi řekneme, kdo si myslíme, že je vrahem, už nás čeká jen celotáborovka. Ovšem děláme takový bugr, že orgům dochází trpělivost a posílají všechny na hřiště. Běháme ještě dobrou půlhodinu. Pokračujeme ve zvěřinci z rána. Přeskakujeme lano, podlézáme. Po konečném protažení, aby nás další den nebolely svaly, odcházíme na celotáborovku. Jindra však zapomněl na hřišti opět svoje věci. Orgové určují hodnotu všech věcí dohromady na 1000 dřepů. Uff, to je opravdu hodně. Ovšem za malý okamžik se ozve dotaz z publika, jestli mu může někdo pomoct. „No, jasně.“ Za nedlouho dřepují úplně všichni. „Já mám 40, aby někdo mohl udělat míň“, „já mám 50“ trumfuje jiný. Akce pomoz Jindrovi v nouzi se zúčastní úplně všichni bez výjimky. Vypadá to, že se nám tu opět vytvořila skvělá parta kamarádů, kteří drží při sobě a bojují jeden za všechny a všichni za jednoho.
Odcházíme do postelí s dobrým pocitem. Večerka je posunuta o hodinu.
20. 7. den jedenáctý – vyhlašovací
Do nového dne nás vítá Pája s fyzickou a Gabča s mentální rozcvičkou. Po lahodných kuličkách s mlíkem, kuličkách s jogurtem, kuličkách samotných či rohlících s různými přílohami je dnes trochu narušen program, poněvadž potřebujeme stihnout odehrát poslední kolo Hexasonne. Ano, dnes je již poslední den před odjezdem – všechno to uteklo jako voda, a tak se týmy snaží uzavřít co největší města, lesy či louky, aby ještě získaly co nejvíce bodů. Následují tradičně videa a přednášky, které mají dnes v režii Gabča a Pája. Gabča nám ukazuje různé jednoduché stroje a jaký je jejich fyzikální základ, a poté nám představuje Möbiovu pásku, kterou si také zkoušíme sestrojit. Pája nám zase vypráví o rolích koček a psů v historii, a pak o různých mýtech o stvoření světa.
Poté dostáváme netradiční rozkaz: půjdeme ven a máme si vzít na sebe něco, v čem zde nechodíme celý tábor. Budeme se totiž fotit, a tak by byla škoda, kdybychom byli na všech fotkách z průběhu tábora ve stejném oblečení. Po fotkách nás všech, všech malých i velkých týmů a různých skupinek odcházíme zpět do chaty na oběd.
Poslední polední klid trávíme různými hrami, psaním vzkazů a někdo z nás i přípravou obálek. Končí to však dříve než obvykle, poněvadž potřebujeme dohrát také druhou celotáborovou hru – s různou měrou úspěchu soupeříme s padouchy. To ale ještě nevíme, co nás čeká. Je předposlední den, a ten je již tradičně spojen s divadlem. Tentokrát však ve velkých týmech budeme předvádět hrdinské činy našeho superhrdiny. A kdože je ten superhrdina? Panáček z balonků, kterého si musíme vlastnoručně nafouknout a svázat. Kapitán Balvan tak dostává navíc do své výbavy krumpáč a Bagetman zase bagetu. Převlékáme se do kostýmů a různě se líčíme podle toho, do jaké role jsme byli obsazeni. Zdárně se nám všem podařilo názorně představit, jak naši superhrdinové přišli ke svým schopnostem či jak bojovali s padouchy. Teď nás však čeká večeře.
Po večeři nás orgové vyhánějí pryč z jídelny – tam není již místa, prý něco se chystá. A to něco je vyhlášení výsledků, kde se dočkáme odpovědí na důležité otázky: Kdo vyhrál Hexasonne? Který superhrdina byl nejúspěšnější? A kdo byl celkový vítěz tábora? Postupně zjišťujeme odpovědi: Boží oko, Kapitán Balvan a velký Šimon. Postupně si pak všichni chodíme pro ceny, mezi nimiž se nachází různé deskovky, knihy, čelovky či tužky, a dokonce jich tu je tolik, že dostáváme pokyn i pro druhé kolo. Poté ještě všichni dostáváme trika, kterých bylo tak akorát na náš počet, do kterých se část z nás obléká již teď, ale zase si je sundáváme, protože u táboráku by se mohly snadno spálit.
K táboráku již nemusíme nosit další dřevo, protože od posledně nám toho dost zbylo, takže se můžeme rovnou zaměřit na zpěv doprovázen ukulelem, kytarami, flétnami či harmonikou, nebo na frisbee. Postupně si také všichni opékáme buřty, které jsou naši dnešní druhou večeří. Když už oheň pomalu uhasíná, hlasy začínají být namožené a prsty mrznou, povídají nám orgové zajímavé příhody z historie tábora. Vydrží nám to tak dlouho, že do chaty jdeme až kolem jedenácté. Jsme ale tak namoženi, že již velmi brzy se chatou rozprostírá naprosté ticho.
21. 7. den dvanáctý – odjížděcí
Ráno se nám vstává obzvláště špatně. Venku sice svítí sluníčko, nikdo po nás nechce rozcvičku, ale víme, že dnešek je posledním dnem letošního tábora. V klubovně máme poslední mentální rozcvičku, při které vystavujeme vysvědčení naším orgům. Jaké přednášky se nám líbily, co se nám naopak nelíbilo, co bych měli příště udělat jinak.
Během noci v klubovně navíc přibyla šňůra s obálkami na poslední vzkazy, takže do nich ještě před snídaní vhazujeme psaníčka, aby měl každý účastník na doma poslední vzpomínku na tábor. Pak už jen balíme kufry, uklízíme v pokojích nepořádek, který tam za celou dobu tábora vznikl.
Dnes máme oběd dříve, protože autobus přijede už 11:30. Nakládáme loďáky a vydáváme se směr Praha. Na Černém mostě nás už čekají rodiče. Ještě ale pořádné společné hromadné objetí na rozloučenou. Tak zase za rok.