Deníček tábor LO 2022
Sobota 9.7. den první – seznamovacíBrzy ráno už účastníci nemůžou dospat. Někteří nervozitou, co je na táboře čeká, jiní nedočkavostí na další společné příhody s kamarády, které celý rok neviděli. Orgové si užívají posledního klidného rána.
Po poledni se společně potkáváme na Černém Mostě, nakládáme všechny naše nezbytnosti, krabice, krabičky, tašky, kytary a igelitky orgů a přesně na plánovaný odjezd vstříc novým zážitkům.
Dobrodružství začíná ještě před samotným příjezdem do místa tábora. V cestě nám stojí viadukt, který je ovšem menší než náš obří autobus. Po krátkém pohledu na značku 3,3 m na výšku je jasné, že se tam nevejdeme. Autobus se tedy musí otočit a vydat se cestou delší, než původně zamítal.
S notným zpožděním dojíždíme akorát na večeři. Rychle vynosíme zavazadla do pokojů, které letos zdobí zajímavá zvířátka, a vydáváme se večeři.
Francouzské brambory vypadají dobře. Chutnají ještě lépe, takže jakmile zmizí fronta na výdej, objeví se fronta na přídavky.
Po večeři se přemístíme na zatravněný plácek nad chatou, kde si poslechneme nezbytné orgovské kecy zkráceně okáčka a zahrajeme si seznamovací hry, abychom se aspoň trochu poznali. Hned první otázkou Bety třeba zjistíme, že jediný účastník žijící na Moravě je Tom. A taky to, že Eda je taky šachista jako Pedro. Nebo že Kubík vypadá jako holka a přezdívce „Verča“ se už asi neubrání.
Slunce začíná pomalu zacházet, ale my pořád nevíme, v jakých budeme týmech. Takže dostáváme od orgů lísteček, první nelehký úkol je najít majitele a lístek mu dát. A pak jen společně tvoříme dlouhého hada z textu, který je na kouscích lístečků.
Ještě že máme Klárku, ta nás z nesnází „ale co dál?“ vytáhne raz dva. Organizuje nás zkušeně do tabulky a máme konečně týmy.
Pozitivní emoce máme směřovat na Bety, připomínky k Pedrovi. Nebo že by to bylo obráceně? Ale kdepak. Všichni jsme spokojeni.
Text nám povídá o tom, že budeme společně stavět lunapark ve velkých týmech, takže si rychle vyslechneme základní pravidla, nejmladší členové týmů se postarají o výběr šátků a odcházíme do chaty, protože venku je už docela zima.
V jídelně si vymýšlíme názvy velkých týmů. Po dlouhém dohadování, několika hlasování v týmech a diskusích docházíme k názvům, které ještě musí schválit orgové. Tak velké týmy bychom měli. První dělení pozemků na TLopark dostaneme už zítra, jakmile budeme mít první body.
Dalším požadavkem orgů je, abychom se přeskupili do malých týmů. Problém: někteří stačili zapomenout, vedle koho stáli ještě před pár minutami venku. „Chybí nám jeden červený kousek“, hlásí Kačka s Berrym. Orgové musí sice trochu pomoct, ale jsme konečně komplet.
Pedro povídá, jak budeme hrát celotáborovku v malých týmech, že nás čeká Ekosystém a sběr zvířátek, které se následně množí a živí. Tady se bude muset přemýšlet a počítat oproti druhé, která je hlavně kreativní.
Čas pokročil, kdo chce, jde se sprchovat, všichni si jdou čistit zuby a již v pyžamech se potkáváme na křeslech před pokoji, kde nám Gabča s Verčou čtou pohádku na dobrou noc. Letošní knížka je Paní Láry Fáry. Někteří znají a kdo nezná, pozná.
Před desátou nám orgové dávají dobrou noc a překvapivě brzy je v chatě ticho. Už i poslední org spí.
Neděle 10.7. den druhý – běhací
Většina je vzhůru ještě před budíčkem. Přesně 7:30 se chatou rozezní znělka, která nám říká, že je čas vstávat. Pája s Gabčou budí poslední ospalce a jdeme ven na rozcvičku. Po proběhnutí s Gabčou protáhneme mozkové závity s Pájou a pouštíme se do snídaně, která už na nás čeká.
Než všichni stihnou dojíst, orgové nainstalují v druhém patře projektor, kde nám stejně jako jiné roky pouští každé ráno zajímavá videa. Dneska se třeba dozvídáme, jak vznikla první lepicí páska, kalkulačka nebo dálkový ovladač.
Jiné dny bude následovat celotáborovka, ale protože nemáme zatím žádné odehrané hry na body, protáhneme přednášky. V první dvojici povídá Pája o nanotechnologiích a Gabča nás učí, jak řešit úlohy o pohybu a v druhé páru přednášek slyšíme o Tutanchámonovi a o matematických vtipech.
A pak to přichází konečně zase po roce: „trhací oblečení, odložit všechny ostré předměty a odcházíme“. Buldoci!
Potkáváme se před chatou, kde ještě probíhá nezbytná kontrola, jestli někdo ještě nemá hodinky, řetízky, jmenovky či cokoliv, co by mohlo ho nebo kohokoliv jiného zranit. A vydáváme se na nedalekou louku, kde se na jednu stranu staví buldoci Pedro a Vojta a na tu druhou nebohé ovečky.
Po hře odcházíme na oběd a následuje odpolední klid, kde Eda vyzývá Pedra na souboj. Zbraně jsou jasné, královský pár, koníci, věže, střelci a spousta pěšců. Eda ovšem netuší, že si vzal větší kousek, ovšem drží se statečně, přesto měřit síly s Pedrem není jen tak.
Ani se nenadějeme a rozezní se znělka, která říká, že končí polední klid a začíná odpolední program. Nazouváme běžecké boty a jdeme se proběhnout na louku. Tam nás čeká úryvek z Návštěvy zoo od Šimka a Grossmana, kde společnými silami přepisujeme text a snažíme se mít co možná nejméně chyb.
První tým končí s velkým náskokem před ostatními, takže musí počkat. Další dva týmy skončí zanedlouho a zbylých pět týmů vypadá, že bude potřebovat ještě hooodně času.
Kdo je tedy hotov, odchází na svačinu, kde společně ještě chvíli vyčkáváme za zbytek týmů.
Před večeří stihneme ještě běhací KNP.
Po večeři odcházíme na nedalekou louku a hrajeme torpéda. Navigátoři posílají bombičky a snaží se sestřelit nepřátelské loďstvo. Všichni si navigaci vyzkoušejí, dokonce i orgové. Stihneme ještě bombu a štít a jde se na celotáborovku. Vybíráme si políčka do našeho lunaparku a navíc máme za úkol vytvořit si vlastní logo.
Po náročném dni se konečně chystáme na kutě a těšíme se na další noční hru. Jenže tentokrát to nejsou broučci, kteří v noci spí, ale Pašeráci. Jdeme na louku a ve velkých týmech se dělíme na pašeráky, kteří se snaží krást Pepy, misky a vajíčka jiným týmům, a na obránce, kteří se snaží cizí pašeráky pochytat. I ti, kteří nebyli unavení hned po nočním probuzení, už se nedokáží po čtyřech kolech proplížit do domečků jiných týmů, a tak jdeme spát podruhé. Snad už se vzbudíme až ráno.
Pondělí 11.7. den třetí – stanovišťovkový
Vskutku, budíme se až ráno, a dokonce máme i posunutý budíček. V jídelně se na nás už těší Bety se svými zákeřnými otázkami, a tak zjišťujeme, že jediný syn, který je starší než jeho vlastní otec, je Hurvínek, nebo že Lofoty jsou ostrovy. Po snídani odehráváme první kolo Ekosystému a zjišťujeme, že počítat to, kolik zvířat vlastně potřebujeme, je velká fuška.
Z videí se dozvídáme, že v čárovém kódu je ukryta skoro každá informace o výrobku nebo že původní kalkulačky potřebovaly mít k sobě připojenou baterii, aby mohly fungovat. Pak už ale nastává čas na přednášky: u Bety se např. dozvídáme, že pokud všechny ryby jsou černé a všechno, co je černé, je Pepa, pak každá ryba je Pepa; Pedro nás zasvěcuje do tajů lingvistických experimentů a zjišťujeme, že jsme schopni rozdělit názvy ryb a ptáčků v jazyce Huambisa s více než poloviční úspěšností, tedy lépe než kdybychom tipovali náhodně.
Druhou přednášku nám Bety povídá o světových omylech. Na ni se nás hlásí tolik, že bychom se tam nevešli, a proto se bude opakovat ještě jednou – ti, co na ni nejdou dneska, poslouchají Pedra, jak povídá o šachách, jeho oblíbeném sportu. Ani si neuvědomujeme, že jsme nestihli předobědní hru, a tak míříme rovnou na oběd.
Polední klid máme trochu zkrácený, abychom stihli ústřední program dneška, a to stanovišťovku. Postupně se střídáme u Vojty, kde dabujeme krátkou scénu Medvídka Pú; u Pedra, kde hrajeme postřehové hry Duch a Set; u Páji tvoříme skákající žabku z papíru; u Verči máme pomocí trampolínek dopravit padající kuličku ze startu do cíle; u Gabči střílíme ze vzduchovky na terče a u Bety skládáme slova z písmen roztroušených po louce.
Nevěřili bychom tomu, aby 4 hodiny utekly jako voda, a plni zážitků si povídáme s našimi kamarády u večeře. Všem se nám dařilo dobře a důležité je, že naše zážitky byly intenzivní (a také pozitivní).
Orgové si myslí, že po výborné večeři budeme ospalí, a tedy unavení na další běhavý program, ale přesvědčujeme je o opaku tím, že je nás slyšet po celé chatě. A tak jdeme na hřiště a hrajeme gangy New Yorku. Hřiště je plné fandění, napětí, adrenalinu, úžasných sportovních výkonů... ale i tak se nám daří všechny hry odehrát dostatečně včas, že stíháme i další nákup atrakcí v Lunaparku. Navíc máme tentokrát vymýšlet i slogan, tak se už těšíme, až je uslyšíme.
To už je tak pozdě? Opravdu to byl celý den? Asi ano, protože Gabča s Verčou už nám zase čtou další z příběhů paní Láry Fáry. Když se nám v knize zase další dítko poučilo, aby přestalo tolik zlobit, musíme bohužel zalézt do peřin. Ale to nevadí, protože nás čeká další super den a nemůžeme se dočkat, co si na nás ti orgové vymysleli.
Úterý 12.7. den čtvrtý – vyzývací
Uff, žádná noční hra, ale spánek celou noc. Ráno nás tedy čeká fyzická rozcvička, na kterou jdeme s Vojtou. Tedy spíše běžíme. Běh přes louku a zpět. Někdo je zpět natotata, někdo až v půlce mentální rozcvičky, kterou má dneska na starosti Verča.
Po snídani nás orgové ženou do podkroví, ještě před promítáním videí a celotáborovkou stihneme dražbu ztracených věcí. Ceny začínají růst a i přesto věcí přibývá. Nohy některých táborníků začínají připomínat nohy světoznámých atletů.
Dnes se z videí dozvídáme, že první ohňostroje byly pouze bambusové tyče naládované střelným prachem vytvořené k tomu, aby odháněly zlé démony... a pak si konečně pouštíme dabovaná videa ze stanovišťovky.
Celotáborovka nám trvá docela dlouho. Musíme si spočítat, kolik zvířátek je třeba dneska nakoupit, aby se co nejlépe namnožila a my měli dostatek krmiva na konec prvního roku.
Čas nám už trochu pokročil, obzvláště když Bety vyhlásí, že je čas debordelizace, protože se všude válí papíry, petky, koše na odpadky přetékají, množství oblečení na zemi je již neúnosné i pro jinak tolerantní orgy. Jak je lehce odhaleno, někteří ještě nezačali využívat skříní a skříněk, takže úklid jde rychle, když tam vše naskládáme. Už nám tedy zůstane čas jen na jeden pár přednášek, kdy přednáší Vojta a Verča neboli matematika proti chemii.
Venku se mezitím udělalo krásně teplo, takže předobědní hra bude na louce. No, na louce, ona bude vlastně všude, na louce jen bude začínat. Ve velkých týmech usedáme na zem a od Gabči dostáváme každý jednu polévkovou lžíci. Transport lžíce stylem „lehni a pošli“ putujeme přes pole, úzkou štěrbinou v kopřivách (nevím, proč si nikdo nevybral pohodlnější cestu kolem kamene), přes lesík, hřiště až téměř před chatu. Tam je konečně cíl. Paní kuchařka je již krapátko nevrlá, protože máme zpoždění, takže mažeme rychle do jídelny s malým zpomalením u umyvadla s mýdlem.
V odpoledním klidu orgové malují podivnou tabulku, co to na nás zase chystají? Zanedlouho se to určitě dozvíme. A taky že jo. Zazní znělka značící odpolední program a my se potkáváme všichni před chatou, kde nám orgové vysvětlují, co se po nás bude v následujícím čase chtít. Dostáváme jeden z nejsložitějších úkolů vůbec. Máme si každý vymyslet, v čem jsme lepší než všichni ostatní. Jakmile víme, nebo aspoň tušíme, dostáváme lístečky k výzvě týmů. Každý tým vyzve všechny další malé týmy. Během odpoledne se tedy někteří utkají v šachu, unu, piškvorkách, ale také v běhu, plazení, pití půllitru vody na rychlost, kreslení či předvádění zvířátek.
Tato aktivita nám zabere čas až do večeře. Jakmile docinkají příbory, bereme běhací obuv, trhací oblečení a vydáváme se na nedalekou louku. Začíná závod smrti. V týmech si rozdělujeme nepopulární disciplíny. Zanedlouho jsou z většiny mrtvolky. Unavení, někteří i poškrábaní, oceňujeme pokyn, že se vracíme zpět do chaty. Důkladně se máme všichni dopít a přesunujeme se do podkroví, kde nás čeká – ano, hádáte správně, opět dražba. Mikiny, bloky, šátky, bandasky... Vypadá to jako vetešnictví. Cokoliv si vzpomenete, vše zde najdete.
Pak už zbývá jen celotáborovka, prezentace sloganů a další nakupování pozemků. Očista, pohádka a spát.
Středa 13.7. den pátý – kooperativní
Ráno nás krom slunečních paprsků budí Pedro a Verča, která nás žene na hřiště, kde hrajeme evoluci. Postupně se od nebohého vajíčka vyvineme v člověka. Kdo se promění z opice v lidskou rasu, odchází na rozcvičku mentální do jídelny. Deset Pedrových záludných otázek zvládáme jako nic a pouštíme se do snídaně, která už je na stolech nachystaná.
Ve videích se dneska dozvíme, jak vznikl střelný prach, žvýkačka anebo suchý zip. A podobně se snažíme sežvýkat další počítání zvířat do našeho ekosystému, aby nám jejich počty držely správně u sebe.
V jídelně na nás už však čeká Pedro se svou přednáškou o pánu Dirichletovi a jeho holubech, zatímco Verča nám na půdě vysvětluje různé jevy, se kterými se můžeme setkat nejen u mořských ryb. Abychom si náš hrnek vědomostí pro dnešní den vypili až do DNA, přesouvá se většina z nás za Verčou do jídelny, kde si takovou dvoušroubovici sami sestavujeme. Zájem je o to veliký a nikdo o to nechce přijít, ale nemusíme se bát – na ty, kteří dneska šli k Pedrovi, aby si vyzkoušeli v různých náčrtcích hledat velikosti hledaných úhlů, DNA počká.
Je už však skoro oběd a stala se hrozná věc: Papoušek napadl stařenku! Detailní popis hrůzostrašné scény dostává jeden z každého týmu a hrajeme tichou poštu. Po cestě se toho ztrácí hodně, například z desáté hodiny se stává sedmá, ale na sobě žádné ztráty nezaznamenáváme a můžeme se směle pustit do jídla.
Po vydatném obědě nám však orgové znovu krátí čas, abychom včas začali s dalším programem – dneska jsou na řadě kooperační cvičení. Postupně se střídáme u Páji, kde se snažíme sundat a znovu navléct naše ponožky, zatímco na svých nohou držíme kyblík s vodou; u Gabči, kde stavíme pásové vozidlo a máme za úkol s ním projet dráhu; u Verči s Vojtou, kde za jejich podpory (mentální i rovnováhové) ze sebe stavíme různé pyramidy; a u Bety s Pedrem, kde přetáčíme létající koberec a bojujeme s kačenkou, aby se nedostala k prázdnému kyblíku dřív, než my.
Vše utíká jako voda a je večeře a hned po ní dostáváme pokyn, ať jdeme do lesa. Ne, nebudeme tam trávit noc, jen jdeme nasbírat dříví na táborák. Za zvuku kytary, dvou ukulelí, praskajícího ohně a kamarádských konverzací tak trávíme zbytek večera i špekáčky, které si spolu s chleby nad ohněm opékáme. Hodně z nás si všímá, že v letošním zpěvníku chybí Betyina oblíbená píseň – Matfyzácké pražce. Ale Gabča má naštěstí zásobu spooousty zpěvníků z minulých let, a tak bez problémů akordy vyhrabe.
Teď už je však už moc pozdě a, ačkoliv se nám nechce, musíme jít spát – tentokrát však bez pohádky, musí nám stačit Bláznova ukolébavka u ohně. Vždyť jsme všichni unavení a velmi brzy se chatou rozprostírá ticho.
Čtvrtek 14.7. den šestý – dračákový
I když to vypadá, že z velkých černých mraků začne co nevidět pršet, orgové jsou neúprosní a ženou nás na rozcvičku. Bety už nebaví neustále na někoho čekat (samozřejmě pořád na ty samé) a fintu s tím, že když přijdou na rozcvičku později, tak se méně rozcvičí, dávno prokoukla. Takže nastavuje nové rychlopravidlo – první kompletní tým na hřišti 10 dřepů v týmu, druhý 20 dřepů na tým... a najednou, světe div se, z lenochodů se stávají běžci. Zahrajeme si několik kol rychlého mrazíka a podobnou, říkejme tomu třeba pohybovou motivaci, aplikujeme i na mentální rozcvičku. Gabča zírá.
Dopolední program začíná jako vždy videama a pokračuje celotáborovkou pro malé týmy. Nastal totiž konec roku a nás čeká velké účtování a krmení. Bety nám promítá koeficienty množení pro období zimy a my máme poslední možnost dokoupit si chybějící zvířátka, abychom byli schopni je nakrmit a přežilo nám co nejvíce posledních článků potravinového řetězce.
Po odevzdání tabulek nám orgové ještě ukazují, jak to všechno proběhlo a jak dobře jsme si to kdo spočítali. Ukazuje se, že body nejsou vše a někteří šikovní správným nákupem předčily úspěšnější týmy ve hrách.
Pokračujeme přednáškami – matematika versus chemie a chemie versus opakovaná přednáška na omyly. Trochu se to protahuje, takže musíme stihnout jen velmi krátkou předobědní hru. To vypadá zase na nějakou oblíbenou orgovskou hru. Stavíme se od zástupu ve velkých týmech a vždy první z fronty jde hledat obrázek. Zadání zní jednoduše, jaké je však naše rozčarování, když jsou obrázky skoro stejné. Každý se vystřídáme asi čtyřikrát a odcházíme na oběd.
Během poledního klidu se po chatě začínají objevovat malé barevné lístečky. Na dotaz, co to má být, krčí orgové pouze rameny a tváří se nechápavě. Co jen to na nás šijou?
Jakmile dozní znělka na odpolední program, uděláme si malé týmy a máme posbírat co nejvíce lístečků se symboly. Začíná zmatek, běháme zběsile po chatě a hledáme všechny zapomenuté. Ještě támhle na poličce a za rámem zrcadla.
Kartičky symbolizují životy, dovednosti či energii, kterou potřebujeme k Dračímu doupěti. Začátek je u Azirafala - pána jeskyně, kterého hraje Vojta. Povídáním nás přenese na nádvoří hradu, dá nám příběh na papíře a loučí se s námi. Pokračujeme k Razgorovi, který je druhým pánem jeskyně. Během hry plníme úkoly u víly Meastiry, tvoříme klíč ze sádry, píšeme argumenty k nekonečnosti vesmíru.
Hra je dlouhá, pokračujeme ještě po večeři a vlastně až do pohádky. Stihneme krátkou očistu, a po kapitole Láry Fáry jdeme do hajan.
Pátek 15.7. den sedmý – šifrovačkový
Další nádherný den! Slunce svítí, hraje nám It can happen, co by se dneska mohlo stát...? No, zatím jdeme na rozcvičku s Pedrem, kde hrajeme liščí ocásky. Když jsme si je už dostatečněkrát navzájem sebrali, vyrážíme na rozcvičku mentální za Vojtou. S plnými nohami, hlavami i břichy máme dneska trochu neobvyklé přednášky – nemáme na výběr, musíme jít na tu Vojtovu. Navíc dva z každého malého týmu si mají dojít nabít mobily...
No jasně, Vojta má přednášku o šifrování! Když dostaneme hodinový nášup teorie, máme si jít zabalit věci na praktickou část. Dostáváme vydatný dřívější oběd a vydáváme se už před polednem na cestu. Pro nejrychlejší z nás je cesta pouze desetihodinová, nicméně nejintenzivnější cestu zažívají ti z nás, kdo se vrací až po druhé ráno.
U orgů postupně luštíme šifry s orgy, semafory na křižovatkách, stříháme a skládáme z papíru kytičku, až nakonec poznáváme obrázky. Několik týmů utíká příliš rychle, a tak si na nás orgové přichystali fintu – u Pedra dostáváme pokyn, abychom pokračovali dále kolem kopce, než dojdeme k dalšímu orgovi. A on to je opět Pedro! Tak jsme velmi rádi, když nás pak už posílá za Pájou (tedy ne za Pedrem).
V cíli nás vítá Gabča s Bety, že se máme po náročné cestě rychle umýt, a pak už na nás čeká vynikající těstovinový salát a – jako zlatý hřeb večera (spíše noci) – palačinky! Někteří z nás už jsou však tak unavení, že nemají sílu na nic jiného než rovnou ulehnout do postele. Jako výherci jsme tu však všichni, protože jsme všichni došli do cíle!
Sobota 16.7. den osmý - ekosystémový
Dnes se hlavně dospává, aby byli i ti, co přišli nejpozději, znovu použitelní. První společný program je tak až oběd – předtím hrajeme (tedy ti, co jsou vzhůru) hru s kradením šátku a překládáme slova ze slovenštiny do češtiny. Orgové se diví, že máme problémy se slovy jako vankúš.
Po poledním klidu odehráváme kolo celotáborovky pro malé týmy. Začíná již druhý rok, ve kterém si kupujeme zvířata, aby nám na konci roku (po nakrmení) zbylo co nejvíce orlů, čápů a koček. Tak máme jaro. A hned začíná léto! Dozvídáme se, jak dopadla včerejší šifrovačka – velmi vyrovnaně! Tak nám orgové hned promítají i letní počty mláďat pro jednotlivá zvířata.
Vyrážíme ven. Jdeme hrát oblíbenou hru Bety, Pedra a Verči. Ekosystém! Cože...? Zjišťujeme, že celotáborovka je inspirována běhací hrou, kde každé roční období trvá tři minuty, během nichž musíme posbírat po okolí rozházená zvířátka. Jenže ouha – začíná pršet! Snažíme se i přesto hru hrát, ale po chvíli se z deště stává slejvák, a proto běžíme zpátky na chatu. Promáčení nejsme jen my, ale také zvířátka (malé papírky).
Převlékáme se do suchého a od Bety se dozvídáme, že nás zítra čeká DNR, tedy Den naruby. Na den se z nás stanou orgové a budeme se starat o přednášky i odpolední a večerní program. Máme tedy čas připravovat se. Jenže skoro ihned venku vysvítá slunko (jakže funguje to počasí?), a tak se znovu přesouváme na louku, abychom si Ekosystém už opravdu zahráli.
Po dvou letech pilného běhání a sbírání hrajeme další oblíbenou hru orgů, a to běhací TLobble, což je kombinace táborové verze postřehové hry Dobble a běhacího KNP. Každý duel je velmi napínavý a někde dvojice hráčů proti sobě hledá totožný symbol na kartičkách skoro i minutu. Když se nám podaří z velkých týmů určit vítěze, jdeme na večeři na výbornou kaši s roládou.
Večer si ze svých pokojů bereme jednu věc, která by se nám mohla hodit. Pak už nemůžeme chodit dovnitř a s těmi věcmi hraje každý tým slovní fotbal, kdy máme za úkol vytvořit co nejdelší řetězec. Některé týmy do toho doslova nasazují i své tělo (pro slova jako oko či nos). Dále jdeme zpět do chaty, jenže Bety nás zastavuje – ke svačině máme zbytek palačinek! Se sladkými pusami jdeme do jídelny, kde máme ještě jednu aktivitu: k našemu lunaparku má každý z velkých týmů vymodelovat nějakou atrakci.
Už toho bylo dneska dost a dokonce je devět večer, tak už jen poslední týmy hlásí, co budou mít zítra za přednášku a program, jdeme si vyčistit zuby a posloucháme čáry máry paní Láry Fáry. Všichni už se na zítřek těšíme, tak dobrou noc!
Jenže tím dnešek nekončí – mazaní orgové, vymysleli na nás noční hru! Vydáváme se ven, kde na nás čekají tabulky a instrukce, jak je máme vyplňovat. Každé políčko pro nás má jednu informaci o celé tabulce: co v ní je za symboly, kde se nacházejí a jakou barvu tyto symboly mají. Za hodinu už jdeme všichni do chaty, a tak se už teď můžeme opravdu těšit na yburan ned.
Neděle 17.7. den devátý – převrácený
Dnes ráno se chatou rozezněla prezidentská fanfára od Bedřicha Smetany podobou znělky od KáJi V. Toto byl začátek dne D... DNR (dne naruby). Vše je naruby: oblečení jsme si museli obléknout obráceně, nesmíme jíst sami, tedy musíme se krmit navzájem, program vymýšlí malé týmy a dokonce i zápis z tohoto dne do deníčku píší účastníci (Tom L. a Kačka T.).
Na mentální rozcvičce jsme museli odpovědět na 30 otázek všeho druhu položených postupně každým táborníkem (každý měl na starost jednu). Pak jsme se mohli pustit do snídaně. Ne však sami, jak už jsme se zmínili. Museli jsme se navzájem krmit a napájet.
Po snídani začaly přednášky. Bylo jich celkem 8, každý malý tým, resp. vždy jeden zástupce z malého týmu, měl za úkol vymyslet a představit jednu. Byly přednášky o: origami od Magdy z týmu Limetky, řecká mytologie od Viky z týmu Sežer NBS, jaderné zbraně od Berryho z týmu Pandicorni, airsoft od Jindry z týmu Kiwi se nejí, vlajky od Seby z týmu Ekolamy, kreslení vázy s květinami od Lucky z týmu VLLK, komety od Jeníka z týmu Radioaktivní houby a hudba od Vojtěšky z týmu KáJa V.
Po přednáškách následoval oběd. Byla zeleninová polévka a jako hlavní chod zapékané těstoviny. Odpolední program vypadal tak, že měl každý tým vyhrazený čas na svoji vlastní hru. Byla to velká zábava a všechny to snad bavilo. Byly různého druhu, od klasické vlajkované po račí fotbal (fotbal v pozici raka).
Na večeři byly vdolky s povidly. Jelikož večeře byla v čase přestávky mezi programy, samotný večerní program, kdy pokračovaly hry připraveny malými týmy, končil až v devět hodin večer. Pak už jen zbytky svačiny, očista, pohádka čtená Vojtěškou a Klárkou a spát.
Pondělí 18.7. den desátý – detektivkový
Ráno nás budí Verča a Vojta, který si nás bere na hřiště, kde se učíme atletickou abecedu a pořádně se protahujeme. Někteří skučí, protože mají všechny šlachy zkrácené a svaly ztuhlé, s tím se musí něco udělat.
Dopoledne probíhá jako všechny ostatní, mentální rozcvička, snídaně, videa a celotáborovka pro malé týmy. Během přednášek začínají slečny kreslířky připravovat obálky na vzkazy. O co přesně jde, se ale dozvíme až zítra.
Na předobědní hru jdeme nad houpačky, každý z nás dostává dlouhou barevnu věc a pravidlo zní, že pomocí dlouhé barevné věci je třeba přenášet malé barevné věci. Za chvíli pochopíme, co se po nás chce, když vidíme v misce čokoládové lentilky. Nasáváme na brčko lentilku a neseme na druhý konec louky. Jen pár táborníků je natolik šikovných, že to zvládnou na jeden pokus. Většině se malí prevíti válejí všude okolo, což ale znamená, že je třeba jít na všechny čtyři a lentilku znova nasát. Používání rukou či pusy je přísně zakázáno a je trestáno trestem nejvyšším, vyloučením ze hry.
Hra se protahuje, to bude paní kuchařka zase hubovat, ještě štěstí, že ne nám, ale orgům.
Odpolední klid je dneska zkrácený. Už lehce po druhé hodině se ozve znělka a orgové nám oznámí, že nastal den D. Kdo je na táboře poněkolikáté, jásá, kdo je poprvé, tváří se zmateně. Orgové počkají, až se dav uklidní a vysvětlují, že se jedná o detektivku a co se po nás bude chtít. Mezi šesti podezřelými se nachází jeden vrah a zbytek je nevinný. Vhodnými otázkami je třeba vyzjistit, co se vlastně stalo a kdo zabil závodního koně od Vendelína. V malých týmech obcházíme podezřelé a klademe jim otázky. Kde jste byl včera ráno? Co jste dělal? Může vám to někdo dosvědčit?
Většině se daří určit správného vraha, už menší část přichází na to, jaký měl motiv a kdy to vrah provedl. Musíme skončit před večeří, protože potřebujeme ještě zahrát kolo celotáborovky a orgové pro nás mají připravený program na večer.
Všichni jsme vyhnáni do jídelny, kde dokreslujeme atrakce a lepíme na hrací plán. Během toho postupně jdeme k Pedrovi, kde sdělujeme, na co vše jsme přišli a určujeme vraha.
Bety s Vojtou mezitím chystají v podkroví večerní program. Když jsou hotovi, jsme vyzváni, abychom se vydali nahoru, ale zastavili se hned za schody. Těsně za projektorem jsou dané police a na nich umístěné hlasovací zařízení. Hrajeme logoquiz. Postupně se střídáme po dvojicích a hádáme loga různých značek. Některé jsou jednoduchá, jiné neví vůbec nikdo.
Když se u hlasovacího zařízení vystřídáme všichni, máme dohráno a odcházíme ještě na chvíli ven. Máme si vzít trhací a špinící oblečení a jdeme na louku. A tam hrajeme naše oblíbené sloníky. Zapojují se i orgové a stejně jako my padají cestou k zemi. Zpocení a špinaví se vracíme zpět do chaty, kde nás orgové ženou do sprchy, protože někteří začínají být dříve cítit než vidět. Protesty nemají žádnou šanci. Pohádka začíná trochu později, protože táborníci ještě stále čekají na sprchu. V deset jsme ale všichni už v posteli a jdeme spát.
Spíme ale jen chvilku, protože nás budí známá znělka a orgové ve dveřích. Nic si nemáme brát, jen se teple obléct a ven. Jde nám to čím dál líp. Tentokrát je velká část venku ještě před dozněním znělky. Některým pomalíkům nestačí ani dvě.
Odcházíme na pole, kde orgové rozdělávají hrací plány dámy. Hrajeme každý dvě hry a koukáme na hvězdy a měsíc. Někteří nadšenci projevují zájem zahrát si noční sloníky, takže se dělíme na skupinu, která odchází do chaty spát a na nespavce, kteří se ještě proběhnou po poli a užívají si zmatenosti.
A teď už opravdu spát.
Úterý 19.7. den jedenáctý – skoro poslední
Jak už bývá zvykem, po noční hře není fyzická rozcvička. Jen mentální s Pájou. Začíná trochu panika, protože někteří neznalí by si chtěli už jít pomalu balit věci, ale orgové je uklidňují, že nemusí, že bude zítra dost času a navíc stejně dneska ještě budou spoustu věcí potřebovat.
Když sníme snídani, máme krátký čas na klasickou ranní očistu a jdeme na videa a poslední kolo celotáborovky. Tam z nás orgové trochu šílí, protože nákupy některých týmů jsou dočista šílené. Několikrát nám vrací formulář k přepracování s otázkou, jestli nám opravu nevadí, že nám 290 veverek chcípne hlady a k čemu jsou nám plantáže salátů, když je nemá kdo sníst.
Poslední kolo v malých týmech je dohrané, takže orgové už znají pořadí, ale samozřejmě nám nic neřeknou, ani nenaznačí. Můžeme jen hádat.
Opravy našich tahů zaberou dost času, proto stíháme dopoledne už jen přednášky Páji a Bety, jejíž přednášku o zlepšovácích touží navštívit hodně účastníků, proto se přednáška dubluje a Bety si mne ruce, že ji jedna zůstane na příští rok.
Z přednášek se rovnou přemístíme na oběd a v poledním klidu část účastníků dokončuje obálky a ostatní píší vzkazy, které budou následně do obálek vhazovat. Je to poslední připomínka, kterou má každý účastník na doma.
Po poledním klidu stihneme odehrát ještě celotáborovku ve velkých týmech.
Následný požadavek orgů je trochu zvláštní, ale to v jejich případě není nic překvapujícího. Holky ze sebe mají udělat víly a kluci mají mít kravatu, nebo motýlka. Ano, půjdeme se fotit.
Na louce nám svítí sluníčko do očí, proto se přesunujeme za ohniště, kde je jen nevýhoda vyšší trávy a občasného mraveniště. Společné focení, menší skupinky, malé týmy. Tak ale rychle, ještě potřebujeme stihnout jeden program. Poslední fotka DHMK a jdeme zpět k chatě. Tam na nás čeká svačina a vysvětlení posledního úkolu. Máme vytvořit svého maskota z jednoho z nás a vytvořit hranou reklamu, kterou pak zahrajeme.
Vše nám vychází naprosto přesně. Přesně 18:15 dozní potlesk a přesunujeme se na večeři.
A po večeři – konečně je to tu, orgové nás vyhánějí ze sauny, jak jsme podkroví začali nazývat, aby mohli připravit vyhodnocení. Jsme nedočkaví, a když se rozezní jiná znělka, tak i trochu zmatení. Staří matadoři nám vysvětlují, že je to speciální znělka na slavnostní vyhlášení výsledků.
Když vystoupáme do druhého patra, jsou zde připraveny stoly a na nich ceny. Postupně se vyhlašují malé a velké týmy, a pak nás orgové volají a vždy se dozvíme ocenění, v čem si oni myslí, že jsme dobří, a co se nám na táboře podařilo.
A pak nás už čeká jen táborák, buřty a zpívání, a ještě předtím dobrovolné frisbee a Epigames. Dneska už pohádka nebude, do postelí totiž lezeme až po jedenácté.
Středa 20.7. den dvanáctý – odjezdový
Ráno vstáváme jako vždycky na znělku, ale fyzickou rozcvičkou nás přivítal speciální host – Tom L! Když jsme se pořádně probrali, tak jdeme na poslední mentální rozcvičku, a to tradičně s Bety. Píšeme, co se nám tu líbilo či nelíbilo, a pak už s chutí na snídani.
Následuje už pouze nepříliš oblíbený program ani účastníků ani orgů: úklid. Své pokojíky uvádíme do té podoby, ve které byly před tím, než jsme přijeli, uklízíme kolem stolu s hrami a užíváme si poslední společné hodiny např. i hrami, které jsme si včera v cenách vybrali.
Oběd máme velmi brzy, abychom stihli brzký odjezd. Autobus je plný povídání i spánku – máme za sebou spoustu intenzivních zážitků, o kterých si rádi povídáme, ale někteří z nás už na to nemají sílu. Na Černém Mostě již na nás čekají rodiče. To už je opravdu dvanáctý den? Nechce se nám tomu věřit, ale je to tak. Můžeme se však těšit zase za rok, co nám orgové v čele s Bety připraví – určitě spoustu zábavy, skvělých vzpomínek a dobrých kamarádů. Tak ahoj!